Byl jednou jeden farmář, který žil v horách. Byl to chudý muž, podobně jako ostatní farmáři, kteří žili v jeho sousedství. Ale díky houževnatosti a pracovitosti se mu podařilo koupit si koně. Radoval se z toho. Farmáři z okolí mu ale záviděli, přesto přišli a blahopřáli mu. Říkali mu: „Přejeme ti, abys měl s tímto koněm hodně štěstí.“ Ale on odpověděl: „Štěstí, neštěstí, kdo ví, co z toho bude.“

Čas plynul a stalo se, že kůň farmáři utekl. Byla to pro něho velká rána. Farmáři z okolí přišli za ním a říkali: „To je neštěstí.“ Ale farmář odpověděl: „Neštěstí, štěstí, kdo ví?!“

Po čase se koník vrátil. Ale ne sám, přivedl s sebou šest hříbat. A tak měl farmář najednou místo jednoho koně koní sedm. Sousedé za ním znovu přišli a znovu mu blahopřáli a říkali: „Máš štěstí.“ A farmář znovu odpověděl: „Štěstí, neštěstí, kdo ví?!“

Jednoho dne se farmářův syn pokusil osedlat jedno z hříbat, aby je zkrotil. Ale koník chlapce shodil, ten spadl na skálu a polámal si kosti. A opět přišli okolní farmáři a říkali: „Jaké neštěstí.“ A farmář znovu odvětil: „Štěstí, neštěstí, kdo ví?!“

V té době byla válka a všichni mladíci museli narukovat. Když ale přišli do farmářova domu vojáci, aby syna odvedli, viděli, že má polámané kosti, a na vojnu ho nevzali.

„Štěstí, neštěstí, kdo ví?!“


***

Zpracováno podle knihy: Elias Vella „Ježíš – lékař těla i duše“,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství www.kna.cz