Dítě spontánně vidí i to, co dospělí nevidí. Co jste jako dítě viděl? A co vytyčilo vaši cestu do dospělosti?

No... hlavně jsem viděl břicha, protože jsem se díval před sebe, místo abych se díval do očí dospělým vysoko nade mnou. Přišlo mi ponižující zvedat zrak k těm, kteří se ke mně s něžností nesklánějí. Později mě oslovila četba Exupéryho Malého prince a velmi jsem zatoužil po tom, aby si mě ochočili – aby mi naslouchali. Rodiče na mě neměli moc času, bojovali o to, aby se vůbec prosadili a uživili. Matka z domova prodávala klobouky a otec neustále hledal způsob, jak prorazit s perskou hudbou do pařížských divadel. Žili v jednom pokoji v Hotelu de Parme na Rue de Clichy, kam jsem za nimi čas od času chodíval. Otci jsem nikdy neřekl „tatínku“, ani jsem ho neobjal, i když se nade mnou v dětském věku vždy rozněžnil. Když mě poněkud nešikovně objal, uvádělo mě to akorát do rozpaků. Později jsme se však hodně sblížili a on složil geniální hudbu k několika mým filmům.

Mezitím mi ale dozajista chyběla láska a tak jsem měl ponechán své samotě a vlastní představivosti jednou v posteli takové vidění. Skrze zavřené okenice pronikalo světlo, a když jsem se podíval k oknu, viděl jsem cosi jako vlka, jak na mě zírá. Ten vlk se pak stal mým znakem, hlavně pro Lidové divadlo v Remeši, které jsem sedm let vedl. Je to absolutně svobodné zvíře, které se na nikoho neváže. Vidím se v něm, protože nesnáším příkazy. Vlk je navíc přítelem svatého Františka z Assisi, světce, kterého mám rád, protože se podle mě nejvíce podobá Kristu. Kdo ví, zda ten vlk v nohách mé peřiny nebyl příslibem z nebe, který mi oznamoval, že jednoho dne dám veškerou svou nespoutanou energii a uměleckou svobodu do služeb bratrství a sdílení, aby zazářilo poselství Ježíšova evangelia?

Jsem vlk, co se nechal pohladit Boží láskou.
To je prostě fakt a je mi jedno,
pokud mě má někdo za blázna.
Jsem jako ten vlk z mesiášských časů,
který bude podle biblického Izaiášova proroctví bydlet s beránkem, 
jako znamení a svědectví nového světa.

***

Robert Hossein (* 1927  † 31. prosince 2020), filmový a divadelní režisér, herec a scenárista. U nás je známý zejména jako hrabě de Peyrac ve filmové sérii o Angelice. Před dovršením padesátky se Hossein nechal pokřtít a od té doby se věnoval mj. velkolepým představením pod širým nebem. Například hra „Člověk zvaný Ježíš“ přilákala více než 700 tisíc diváků. Napsal též několik knih.