Zajděte si některého slunečného dne do domova důchodců, na místo, kam zhýčkaná láska dnešních dětí odkládá své staré rodiče. Co by z nás bylo, kdyby nebylo smrti?! Nebo byste si přáli žít věčně v domově důchodců? Já ne.

Jsem si jist, že až mě lis smrti rozmáčkne jako olivu, dozvím se v tom okamžiku odpověď na všechny nezodpovězené otázky života. Miluji smrt, protože mi znovu daruje život. Miluji smrt, protože věřím ve vzkříšení a život věčný.

Věřím, že se rozběhnu vstříc svému Bohu jako malý chlapeček, tak jako jsem kdysi běhával jako blázen naproti svému otci, který na mě čekal před školou, aby mne vzal na procházku po loukách lemujících břehy řeky Pád.

Nedivte se mým slovům. Znějí možná podivně, ale to je jen zdání. Mnohokrát jste ode mě slyšeli, že věřím v Boha a že jsem úsilí o tuto víru zasvětil celý svůj život. A právě proto, že věřím v Boha, vím, co je smrt, a smrt mi už nemůže nahnat strach.

(Carlo Carretto *1910 +1988, Malý Bratr Ježíšův, italský katolický spisovatel a mystik)

Zpracováno podle knihy: Hledal jsem a nalezl jsem, kterou vydalo nakladatelství Cesta v roce 2003