Přikázání milovat je pro křesťany celý zákon (Ga 5,13-14). Pán Ježíš ho nazývá "svým" přikázáním: "... abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás" (J 15,12). Pokaždé, když nemilujete druhé, nepřijímáte za sebe plnou zodpovědnost - nehlásíte se k svému srdci.

Problémy vznikají tehdy, když není jasno v hranicích zodpovědnosti. Máme se navzájem milovat, a nikoli být jeden druhým. Nemohu za vás cítit vaše pocity. Nemohu za vás myslet. Nemohu se za vás chovat. Nemohu se za vás vyrovnat se zklamáním, které vám přinesou určitá omezení. Stručně řečeno, nemohu za vás růst - to můžete jenom vy. Biblický příkaz pro váš osobní růst zní: "... s bázní a chvěním uvádějte ve skutek své spasení. Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí" (Fp 2,12-13). Vy jste zodpovědní za sebe a já zase sám za sebe.

Další motiv v Bibli říká, že máme s druhými jednat tak, jak bychom chtěli, aby se zacházelo s námi. Kdybychom byli na dně, bezmocní a bez naděje, jistě bychom chtěli pomoc a zajištění. To je velice důležitá stránka zodpovědnosti "k".

Další aspekt zodpovědnosti "k" spočívá nejen v dávání, ale také v stanovení hranic před ničivým a nezodpovědným chováním druhých... Platí tu týž princip, o němž se hovoří u výchovy dětí; nemít hranice s druhými je zraňující. Vede to ke zkáze (Př 23,13)...

Co je v mé moci dělat?... Máte moc předložit svou neschopnost Bohu. Vždy máte moc požádat o pomoc a podrobit se. Máte moc pokořit se a odevzdat mu svůj život. Možná nebudete schopni sami dosáhnout dobrých výsledků, ale můžete zavolat Lékaře. Pokoření se, které Bible přikazuje, je vždy provázeno velikými zaslíbeními. Když uděláte, co můžete - vyznáte, uvěříte a požádáte o pomoc - Bůh udělá to, co vy nemůžete - způsobí změnu (1 J 1,9; Jk 4,7-10; Mt 5,3.6).

Daruj mi, Bože, vyrovnanost, abych uměl přijímat to, co nemohu změnit, odvahu měnit to, co mohu, a moudrost to rozlišit.


***



Se svolením převzato z knihy "Hranice" , kterou vydalo Návrat domů


***


Několik kapitol z této knihy naleznete zde