Legenda vypráví příběh ze španělského království. Jednoho dne se král Richard vypravil na lov. Zastihla ho bouřka a on se při ní ocitl uprostřed lesa docela sám. Když nastal večer, vydal se na zpáteční cestu ke královskému paláci, ale zabloudil. Celou noc musel strávit venku. Soužil ho hlad a zima a marně hledal cestu v nekonečném lese.
Úplně promočený a vyčerpaný zahlédl konečně časně ráno osamělý selský dvůr. Zaklepal na dveře, pak ještě jednou, ale nikdo neotevíral. Zoufalý král se pokusil dveře otevřít. Nebyly zavřené, a tak vešel. Tu vyskočil od kuchyňského stolu sedlák a rozkřikl se na něj: „Ty drzý lumpe, ty tu chceš něco ukrást, co?! Koukej se klidit, nebo na tebe pošlu psy!“
Král žebrá a prosí, ale sedlák je tím zuřivější. Nakonec uhodil krále do tváře a přirazil mu dveře před nosem. Král se však díky pomoci jiných lidí, které potkal, dostal zase domů. Za tři dny si nechal sedláka zavolat do královského paláce. Sedlák si pomyslil: „Proč musím ke králi? Přece jsem nic neudělal! Vždyť ho ani neznám.“
Ve velkém sále musel docela sám předstoupit před shromážděná knížata říše. Král byl v slavnostním odění, v ruce žezlo, na hlavě korunu. Dlouho se díval na třesoucího se sedláka a mlčel. Pak řekl: „Poznáváš mě?“
Tato slova uslyšíme každý z nás při setkání s Bohem tváří v tvář. Tento Král totiž říká:
„Byl jsem hladový, byl jsem nemocný, byl jsem cizincem…
A cokoliv jsi učinil jednomu z těchto nejposlednějších lidí, mně jsi učinil.
A cokoliv jsi neučinil jednomu z těchto nejposlednějších lidí,
ani mně jsi neučinil" (srov. Bible, Mt 25, 41.45).