Líbí se mi věta: Chybovat je lidské, odpouštět božské.
Bible je plná příběhů lidí, kteří dělali chyby a někdy i hodně selhali. A podobné je to i v našem životě. Každý z nás zažil chvíle, kdy se něco pokazilo, kdy jsme padli nebo ztratili půdu pod nohama. Někdy je těžké i jen věřit, že má smysl jít dál. Podstatné ale je, jestli se znovu dokážeme obrátit k Bohu a nechat se jím zvedat. Právě v tom je křesťanská víra jedinečná: Bůh podává ruku, odpouští a nic za to nežádá.
A tak když přichází pády a pochybnosti a když naše víra ochabuje, pamatujme, že se to stává. Nemálo významných mužů a žen víry zažilo těžké věci, padlo do různých propastí. Důvěřujte ale Ježíši, že udělá to, kvůli čemu přišel: odpustí nám, obnoví nás a posílí. Právě tak bije srdce živé víry. Vězte, že Kristus je dobrý a chce pro nás dobré věci. Všechno závisí na naší tiché důvěře a odevzdané víře.
Ježíš řekl, že pokud věříme, dostaneme vše, o co v modlitbě požádáme: „Amen, říkám vám, když budete mít víru a nebudete pochybovat, nejenže budete moci tohle udělat fíkovníku, ale i kdybyste řekli této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře!‘ stane se to. Když budete věřit, dostanete, o cokoli v modlitbě požádáte.“ (Matouš 21:21–22 / B21). Možná dostaneme věci jinak a jindy, ale žádná naše modlitba nezůstává bez jeho reakce.
Žádejte. Věřte. Spoléhejte na Boha.
Držte se jej a mějte víru,
že se Kristus o vás postará
a bude vždy při vás.
