Hledám křesťany ve věku 45 – 60 let, kteří by byli ochotni vyplnit dva dotazníky týkající se jejich duchovního života a náboženských postojů. Výzkum bude využit jako součást rigorózní práce, kterou budu obhajovat na katedře psychologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Cílem výzkumu je srovnání religiozity a spirituality křesťanů ve věku 20-30let a 45-60let. Tato práce bude navazovat na mou diplomovou práci, jejíž výsledky si můžete přečíst níže.
Pokud máte zájem mi pomoci a zároveň získat příležitost reflexe vlastní víry, kontaktujte mě prosím
na adrese:
Mgr. Zdeňka Zavadilová,
Nábřeží 17. listopadu 808,
55101 Jaroměř
na telefonu 608 600 642
nebo mailem na adrese Kalimeero@centrum.cz
Výzkum je anonymní a práce bude veřejně přístupná na stránkách www.vira.cz.
Předem děkuji všem.
Diplomová práce, kterou jsem obhajovala v roce 2004, se týká duchovních potřeb člověka a toho, jak se projevují v religiozitě a v křesťanské spiritualitě.
Spiritualita se týká duchovního rozměru člověka. V teologii tento pojem znamená konkrétní realizaci náboženského učení v životě jedince. Z hlediska psychologie se jedná o individuální prožitek posvátna, snahu o získání poznatků o „vyšší síle“ a udržování vztahu s touto silou. Významnou součástí spirituality je religiozita, tedy vyjadřování spirituality náboženskými prostředky.
Religiozita je osobní kladný vztah k náboženství. Jde o komplexní jev, který zahrnuje specifické formy myšlení a prožívání a způsoby chování.
Výzkumu se zúčastnilo celkem 42 osob, a to 21 osob v církevní skupině (tedy křesťanů, kteří se považují za členy církví) a 21 osob v necírkevní skupině (tedy křesťanů, kteří se nepovažují za členy církví). Průměrný věk všech dotazovaných byl 23,8 let a většina dotazovaných měla vysokoškolské vzdělání filozofického zaměření.
Po zpracování získaných dat jsme získali tyto výsledky: mezi církevní a necírkevní skupinou není statisticky významný rozdíl v religiozitě. Stejně tak jsme mezi těmito skupinami nezjistili statisticky významný rozdíl v obrazu Boha.
Respondenti popisují Boha jako milujícího. Třetina všech dotazovaných považuje Boha za nepochopitelného, nepopsatelného a 29% všech dotazovaných věří, že Bůh je osoba.
Většina osob z církevní skupiny byla s náboženstvím seznamována od dětství rodiči a také považuje rodiče za osoby, které je k víře přivedly. V necírkevní skupině hráli při seznamování s náboženstvím nejvýznamnější roli přátelé. Většina osob z necírkevní skupiny věří, že je k víře přivedl Bůh nebo přátelé.
V církevní skupině vyznává většina osob učení katolické církve. Většinou je to církev, v níž byly od dětství vychovávány. Dotazovaní z necírkevní skupiny nejčastěji vyznávají vlastní názor. Respondenti z obou skupin se shodli na nejdůležitější myšlence křesťanství, a tou je láska.
Většina všech dotazovaných se modlí nejméně jednou denně vlastními slovy. Obvyklou modlitbou je také Otče náš. Z výzkumu vyplývá, že ve vnímání modlitby je mezi skupinami rozdíl. Dotazovaní z církevní skupiny ji vnímají spíše jako něco, co jim přináší užitek, a co je prostorem pro uspořádání myšlenek, chvílí ztišení, odpočinku a uklidnění. V necírkevní skupině je modlitba vnímána jako rozhovor s Bohem, je to součást vztahu člověka a Boha.
V církevní skupině se všichni účastní bohoslužeb, většinou pravidelně. V necírkevní skupině se dotazovaní účastní bohoslužeb většinou podle potřeby, 29% respondentů z necírkevní skupiny se bohoslužeb vůbec neúčastní. Věřící z obou skupin se setkávají se svými věřícími vrstevníky i mimo bohoslužby. Tato setkání jsou příležitostí ke sdílení víry.
Většina účastníků výzkumu čte Bibli a křesťanskou duchovní literaturu.
Členové církví jsou v 38% případů se svou církví spokojeni, v 38% případů nespokojeni, 24% členů církví má malé výhrady.
48% křesťanů z necírkevní skupiny uvažuje o vstupu do církve, stejné množství osob o něm neuvažuje.
Členové církve nejčastěji ve svém duchovním životě prožívají víru a naději. V necírkevní skupině jsou nejvýrazněji prožívanými formami běžného náboženského prožívání smysl života a láska.
74% všech dotazovaných mělo zvláštní náboženský zážitek. Jednalo se většinou o intenzivní prožití Boží přítomnosti nebo vyslyšenou modlitbu.
Většina všech respondentů výzkumu prožívá Boží přítomnost v přírodě nebo při modlitbě.
Víra je pro dotazované věřící oporou v životě, dává jejich životu smysl a pomáhá jim řešit životní problémy.
Pokud máte zájem mi pomoci a zároveň získat příležitost reflexe vlastní víry, kontaktujte mě prosím
na adrese:
Mgr. Zdeňka Zavadilová,
Nábřeží 17. listopadu 808,
55101 Jaroměř
na telefonu 608 600 642
nebo mailem na adrese Kalimeero@centrum.cz
Výzkum je anonymní a práce bude veřejně přístupná na stránkách www.vira.cz.
Předem děkuji všem.
Diplomová práce, kterou jsem obhajovala v roce 2004, se týká duchovních potřeb člověka a toho, jak se projevují v religiozitě a v křesťanské spiritualitě.
Spiritualita se týká duchovního rozměru člověka. V teologii tento pojem znamená konkrétní realizaci náboženského učení v životě jedince. Z hlediska psychologie se jedná o individuální prožitek posvátna, snahu o získání poznatků o „vyšší síle“ a udržování vztahu s touto silou. Významnou součástí spirituality je religiozita, tedy vyjadřování spirituality náboženskými prostředky.
Religiozita je osobní kladný vztah k náboženství. Jde o komplexní jev, který zahrnuje specifické formy myšlení a prožívání a způsoby chování.
Výzkumu se zúčastnilo celkem 42 osob, a to 21 osob v církevní skupině (tedy křesťanů, kteří se považují za členy církví) a 21 osob v necírkevní skupině (tedy křesťanů, kteří se nepovažují za členy církví). Průměrný věk všech dotazovaných byl 23,8 let a většina dotazovaných měla vysokoškolské vzdělání filozofického zaměření.
Po zpracování získaných dat jsme získali tyto výsledky: mezi církevní a necírkevní skupinou není statisticky významný rozdíl v religiozitě. Stejně tak jsme mezi těmito skupinami nezjistili statisticky významný rozdíl v obrazu Boha.
Respondenti popisují Boha jako milujícího. Třetina všech dotazovaných považuje Boha za nepochopitelného, nepopsatelného a 29% všech dotazovaných věří, že Bůh je osoba.
Většina osob z církevní skupiny byla s náboženstvím seznamována od dětství rodiči a také považuje rodiče za osoby, které je k víře přivedly. V necírkevní skupině hráli při seznamování s náboženstvím nejvýznamnější roli přátelé. Většina osob z necírkevní skupiny věří, že je k víře přivedl Bůh nebo přátelé.
V církevní skupině vyznává většina osob učení katolické církve. Většinou je to církev, v níž byly od dětství vychovávány. Dotazovaní z necírkevní skupiny nejčastěji vyznávají vlastní názor. Respondenti z obou skupin se shodli na nejdůležitější myšlence křesťanství, a tou je láska.
Většina všech dotazovaných se modlí nejméně jednou denně vlastními slovy. Obvyklou modlitbou je také Otče náš. Z výzkumu vyplývá, že ve vnímání modlitby je mezi skupinami rozdíl. Dotazovaní z církevní skupiny ji vnímají spíše jako něco, co jim přináší užitek, a co je prostorem pro uspořádání myšlenek, chvílí ztišení, odpočinku a uklidnění. V necírkevní skupině je modlitba vnímána jako rozhovor s Bohem, je to součást vztahu člověka a Boha.
V církevní skupině se všichni účastní bohoslužeb, většinou pravidelně. V necírkevní skupině se dotazovaní účastní bohoslužeb většinou podle potřeby, 29% respondentů z necírkevní skupiny se bohoslužeb vůbec neúčastní. Věřící z obou skupin se setkávají se svými věřícími vrstevníky i mimo bohoslužby. Tato setkání jsou příležitostí ke sdílení víry.
Většina účastníků výzkumu čte Bibli a křesťanskou duchovní literaturu.
Členové církví jsou v 38% případů se svou církví spokojeni, v 38% případů nespokojeni, 24% členů církví má malé výhrady.
48% křesťanů z necírkevní skupiny uvažuje o vstupu do církve, stejné množství osob o něm neuvažuje.
Členové církve nejčastěji ve svém duchovním životě prožívají víru a naději. V necírkevní skupině jsou nejvýrazněji prožívanými formami běžného náboženského prožívání smysl života a láska.
74% všech dotazovaných mělo zvláštní náboženský zážitek. Jednalo se většinou o intenzivní prožití Boží přítomnosti nebo vyslyšenou modlitbu.
Většina všech respondentů výzkumu prožívá Boží přítomnost v přírodě nebo při modlitbě.
Víra je pro dotazované věřící oporou v životě, dává jejich životu smysl a pomáhá jim řešit životní problémy.
