Nemám zkušenosti z extrémních horolezeckých tras a jsem jen tuctový horolezec jako spousta jiných. Přesto vím, že zážitkové lezení má kromě krásy samotné horolezecké cesty a rozhledu do krajiny jeden důležitý předpoklad: pevnou, neklouzavou skalní stěnu.
Skála vybízí k přemýšlení. Je krásná. Hraje tisíci tvary, variantami a barvami. Když se vedle postaví betonová zeď, vyjeví se celá životodárnost existence horského masivu.
Skála je odrazující a zároveň přitažlivá. Člověka děsí a mrazí, ale i lákavá a zve. Skála daruje naší Zemi rozměr něčeho, co se vypíná a roste do nebe, ale také vzdoruje a přetrvává. Protože mohutný skalní masiv vyzařuje pevnost, spolehlivost a bezpečnou oporu, stal se pro lidstvo archetypem, ideálem, ba dokonce symbolem nekonečna. V Bibli najdeme dvanáctkrát větu: Bůh je má skála.
V životě potřebujeme zažít „skálu“. Potřebujeme skálu závazné skutečnosti, která se nerozdrolí a nerozlomí, a potřebujeme pevný jistící bod přesvědčení, pomocí kterého se této pravdy pevně přidržíme. Je nutný k vlastnímu lezení, ale přímo nezbytný k jištění druhých. Další nevyhnutelností je pevné jistící stanoviště v nezvětralé skále a také dobře sedící háky.
Všichni potřebujeme vnější a vnitřní oporu. Potřebujeme skálu. A je požehnáním, když se jí člověk na své životní pouti může přidržet. Vědomí toho, že se mohu stoprocentně spolehnout, může dokonce přispět k tomu, že se vyčerpávající výstup tu a tam stane zážitkovým lezením…
