Víte, co znamená, když vám přejde černá kočka přes cestu?
Znamená to, že ta kočka někam jde...

 

Co je pověra

Pověra je jakousi „pa-vírou“, která vidí nadpřirozenou sílu skrytou v nejrůznějších věcech a událostech. Pověra předpokládá, že věci a události mohou nadpřirozeně a nevysvětlitelně ovlivňovat život člověka. A to buď kladně, či záporně.

Vírou v pověry se člověk dobrovolně vydává všanc a nechává smýkat svůj život strachy z nejrůznějších neznámých mocí a sil, „před kterými je třeba se buď chránit, anebo je naopak využívat ve svůj prospěch“.

Pověry jsou jakousi formou polyteistické víry – vírou v mnohá neznámá a nevyzpytatelná „božstva“, která ovlivňují naše konkrétní životy. A těchto neznámých a nevyzpytatelných božstev je třeba se bát a posluhovat jim, abychom s nimi nepřišli do konfliktu.

Ani současná moderní a technologicky vyspělá společnost se pověr nezbavila. Možná právě naopak. Člověk se ve složité přetechnizované a odosobněné civilizaci stále cítí sám a vydaný všanc nevyzpytatelnému osudu, který chce ovlivňovat. Každý z nás občas stojí před problémem, který nemá jednoznačné dobré řešení. Pověrčiví lidé se domnívají, že řešení této situace pomohou nějakým osvědčeným a jasným úkonem nebo slovem (např. poklepáním na dřevo).

Anglický spisovatel a myslitel G. K. Chesterton k tomuto řekl: „Je velký omyl domnívat se, že když lidé přestanou věřit v Boha, nebudou věřit v nic. Naopak! Budou věřit úplně v cokoliv.“

 

„Náhoda? Nemyslím.“

Ze zkušenosti lze říci, že když člověk hledí na život pod nějakým svým úhlem pohledu, situace a věci mu do sebe nějak zapadají. Když například stejnou událost nahlíží optimista i pesimista, oba dva si z ní mohou udělat naprosto odlišný závěr, který zapadne do jejich životní filozofie a potvrdí ji… 

A tak je tomu mnohdy i ve světě pověr. Jde o naučený a navyklý úhel pohledu. Kdo chce věřit, že jisté nevysvětlitelné události do sebe zapadají, ten tomu věřit bude a každá nová událost mu jen potvrdí jeho teorii.

Neexistuje ale žádná statistika, která by potvrzovala, že v pátek třináctého je více nehod, úmrtí, zločinů a neštěstí. Neexistuje statistika, že by ve 13. patře nebo v hotelovém pokoji číslo 13 bylo více nehod, neštěstí atd. Problém je ale v tom, že pokud se nějaká nehoda stane v pátek třináctého, lidé si to snadněji zapamatují a utvrdí se ve svém přesvědčení. A potom vám přesvědčeně a přesvědčivě řeknou: „Náhoda?! Nemyslím.“

Lidé jsou přesvědčeni (a naučeni), že praktikováním pověr si ve svém životě pomohou a uleví. Paradoxně se ale vnitřně zamotávají do jakýchsi neviditelných pavučin a přidělávají si mnohé zbytečné starosti a trápení. Pověrčiví lidé se stávají otroky neznámé neviditelné a nevyzpytatelné ruky osudu. Jednou z významných "pohonných látek“ pověrčivého života je strach. Strach nevykonat nějaký úkon, což by mohlo mít negativní následky… A další "pohonnou látkou" je komerční zisk mnoha podvodníků a šarlatánů, kteří obchodují s lidských strachem a neštěstím. 

Jak se k pověrám tedy postavit? Více informací o pověrách a pátku 13. naleznete zde