Život bez partnera a dětí?

Dobrý den.
Křesťanská víra bývá spojována se založením rodiny. Ne každému se ale podaří najít celoživotního partnera, ne každý je k životu manželství dobře vybavený, možná ne každého to láká.  Zajímá mě tedy, zdali je možné vydat se životní cestou jako jednotlivec? Nemít partnera, nezaložit novou rodinu? Věřím v Boha, jsem křesťan. Vnímám, že v Bibli se píše, že není dobré, aby člověk zůstal sám, a proto bych si jako partnera pořídila psa. Je takový život s vírou a láskou v Boha o přípustný? 
Děkuji za odpověď.

Zdravím Vás,...

V odpovědi na Vaši otázku začnu veršem z Matoušova evangelia (19,12):
"Někteří nežijí v manželství, protože jsou k tomu od narození nezpůsobilí; jiní nežijí v manželství, protože je nezpůsobilými učinili lidé; a někteří nežijí v manželství, protože se ho zřekli pro království nebeské. Kdo to může pochopit, pochop."

Snad Vám uvedený verš bude základem pro Vaše další uvažování. Z uvedeného plyne, že člověk nutně nemusí žít v manželství jako v jediné možné podobě života. Jistě člověk může žít sám. Ani jedna z uvedených variant není méně než druhá, a není méně ani více než život v manželství.

Někdo tedy apriori od narození není schopen žít v manželství. Někoho poznamenali lidé... Uvažujete o samotě z tohoto důvodu? Je za tím nedobrá zkušenost? Máte z něčeho obavy? Není dobře uvažovat o tak zásadních věcech života sám. Třeba najdete někoho blízkého, který Vás zná a rozebere s Vámi Váš životní směr. Můžete oslovit i profesionála/ku (psychologa, kouče apod.), který Vám pomůže zorientovat se.

Můžete také zvážit život bez manželství (bez partnera) pro Boží království, kdy se člověk rozhodne dát svůj život plně  Bohu ve službě bližním a v modlitbě. Tato varianta předpokládá dar povolání, kdy se člověk zřekne života s partnerem/manželem kvůli Bohu. Zkuste o tom případně promluvit se svým zpovědníkem, duchovním doprovázejícím.

Na závěr pár slov k Vaší úvaze, že byste si jako životního partnera pořídila psa. Přestože věříme, že zvířata vnímají Boží přítomnost a jsou hluboce citlivá na dobré a špatné zacházení a lásku, kterou jim jako lidé projevíme, nejsou schopná tvořit vztahy s člověkem a s Bohem stejným způsobem, jako lidé. Zvířata nejsou horší než člověk, jen jinak stvořená. Nemůžeme říct, že když má člověk hezký vztah ke zvířeti, je to jako by to dělal pro člověka. Životním partnerem se člověku tedy určitě nemůže stát pes nebo jakýkoli jiný domácí mazlíček. Rovnocenným partnerem pro člověka je opět člověk, odpovídá to jeho přirozenosti ve stvoření.

„Jen člověk ze všech viditelných tvorů je schopen ´poznávat a milovat svého Stvořitele´ (viz II. Vatikánský koncil Gaudium et Spes 12)… jen člověk je povolán, aby sdílel poznáním a láskou Boží život, k němuž byl stvořen a který je hlavním důvodem jeho důstojnosti.“ „Člověk zaujímá ve stvoření jedinečné místo… Bůh ho učinil svým přítelem.“ (Viz KKC §355-356) 

Možná se potvrdí to, o čem již nyní v srdci uvažujete, anebo s odstupem času poznáte, že je Vaše povolání jiné, než jak jste si to původně představovala. Každý život žitý s Bohem má ale smysl vcelku bez ohledu na to, jakou konkrétní cestou se člověk vydá. Protože tím, co nebo lépe řečeno kdo mu dává smysl, je právě Bůh a ne určité povolání.

Přeji hodně sil a radosti v hledání Vašeho místa v životě, myslím na Vás v modlitbě.

-redakčně upraveno-

Kategorie otázky: Povolání, boží vůle