Zamilovala jsem se do učitele

Ahoj, mám problém za který se stydím, a nevím, jestli je hříšný. Jsem v devítce ZŠ. Na druhém stupni jsme dostali skvělého třídního. Je ženatý a má děti, ale líbí se mi... . 

I když bych s ním žít nechtěla, protože je na mě moc starý atd., pořád na něho myslím. Myslím na něho skoro celé ty čtyři roky, co tam chodím školy. Vím, že učitel je už dospělý a já bych neměla myslet nad blbostmi, ale nedokážu na něj přestat myslet. Představuji si blbosti, např. Jak s ním mluvím ve škole nebo že mě vidí. Někdy se snažím se pěkně obléknout jenom kvůli němu, aby si o mně myslel, že jsem hezká...

Milá ...,
předně děkuji za Tvou otevřenost a důvěru, s nimiž hledáš v této odpovědně pomoc pro svůj problém.
Schopnost zamilovat se nás může provázet už od nejútlejšího dětství, a to nejen ve vztahu k lidem (možná si vzpomeneš na svou zamilovanou hračku, jídlo, nějaké prostředí či činnost, po nichž jsi stále toužila). Je to vlastnost a schopnost krásná a pro život potřebná, která nás přirozeně celý život provází a za kterou se stydět nemusíme, když ji správně směrujeme. Ale čím jsme starší, tím líp bychom se ji měli učit ovládat vůlí a rozumem, které je třeba v sobě také rozvíjet a nenechat se jen vláčet pocity, emocemi a touhami, jako to dělají třeba malé děti. (Možná znáš modlitbu k Božímu andělu strážnému, kde ho prosíme o jeho vedení a vyjadřujeme snahu přemáhat pokušení – zkus ji používat.) Sama přiznáváš, že Tvá platonická (jednostranná, nereálná) zamilovanost dobře nasměrovaná není, jen nevíš, co s tím.

Předně se jednoznačně rozhodni, že už tuhle zamilovanost v sobě pěstovat nechceš, protože když uznáváš, že není dobrá, tím už by dál k hříchu směřovat mohla (hřích je vědomé rozhodnutí dobrovolně pokračovat v nějakém zlu).

Pro Tvůj další, brzy dospělý život je důležité uznat, že jakýkoliv muž či žena jakýmkoliv způsobem „zadaný/á“ by měl být pro druhé předem jasně partnersky „nedostupný/á“. Je možné s ním mít třeba dobrý přátelský vztah, pokud jsem schopná usměrnit své představy a touhy, které by vedly k zamilovanosti, za hranici.

A to se možná právě na tomto případu učíš. Po pár letech se tomu asi sama zasměješ, jako těm dětským hračkám, přesto však je důležité dobře projít i těmito zkouškami, aby je člověk měl v sobě jako dobře zvládnutou zkušenost pro příště.

S p. učitelem se zanedlouho rozloučíte a vše skončí samo, přesto už teď zkoušej zaměřovat svou pozornost na věci momentálně pro Tebe podstatnější: své vrstevníky, volbu dalšího studia či povolání, vhodné využití svých dobrých schopností, možnosti svého nasazení pro své okolí apod. Čím víc se budeš snažit o nějaké potřebné dobro ve svém prostředí, tím snáz přestaneš „myslet na blbosti“, jak píšeš. Kéž se Ti to daří a naučíš se své city správně rozvíjet.

Kategorie otázky: Náctiletí - sexualita, vztahy