Vypadám jako ze středověku. Jaký má smysl žít předmanželskou čistotu?

Dobrý den, mám dotaz:  je masturbace a hříšné myšlenky stejně závažný hřích jako předmanželský sex? Před X lety jsem se nechala pokřtít a začala chodit ke zpovědi. Nedávno jsem byla u zpovědi a asi po sté se vyzpovídala zase z hříšných myšlenek, ve kterých "účinkoval" kolega z práce a také ze čtení erotických románů. Kněz si mě už pamatuje a vypadal, že byl už unaven ze stále se opakujích hříchů a důrazně mě upozornil, že je nutné hříchů nejen litovat ale také se snažit o nápravu. A když si stále kupuji nebo pujčuji v knihovně "nežádoucí" knihy, tak že není moc vidět, že bych měla nějakou snahu toho nechat. Nebyl na mě zlý, ale řekla bych přísný a důrazný. A já se teď bojím, že až tam k němu půjdu znovu, už mi třeba nedá rozhřešení.

Připadá mi to nespravedlivé. X let se snažím žít křesťansky a podle Bible, a i když mi to moc nejde, jak vidíte. Píšu o tom, že mi připadá nespravedlivé, že jiní dostávají rozhřešení bez problémů a nejspíš i bez upozornění, i když např. mají 3 nemanželské děti, žijí na hromádce a přijímají eucharistii. Vím, že nemám soudit jiné, když sama mám dost hříchů, ale připadá mi to nespravedlivé.

Věřících chlapů moc není, nevěřící o mě nemají zájem, protože je pro ně předmanželský sex důležitý a já jim připadám jako praštěná. A mě neustále přemáhá pocit vzteku, že se snažím žít křestansky, a pak dostanu u zpovědi "vynadáno", že myslím hříšně na kolegu, a rady a přednášku o tom, že je neuctivé, že na něho myslím jako na kus masa. Tak mě napadá, pokud jsou myšlenky stejně závážný hřích jako skutky, proč se snažit o předmanželskou čistotu?  Neměl by potom člověk méně hříchů, kdyby spal jen se svým  nesezdaným přítelem, než aby myslel hříšně na desítky různých lidí?

Nejsem nemladší a myslím, že tohle omezení mi ztěžuje nalezení možného manžela, protože ateisté nemají pochopení pro důvody, proč má být sex jen pro manžele. A zároveň ani valná většina křestanů to nedodržuje a taky ty důvody moc nechápou. Znám vlastně jen 2 lidi z našeho společenství, kteří to dodržují, jeden je bývalý narkoman a je katolíkem teprve rok a druhý býval dost promiskuitním (takže si toho užil dost) a po mnoha letech se vrátil k víře.

Takže jaký smysl má toto omezení, když jsou hříšní všichni a tímhle si jen člověk znemožnuje normální partnerské vztahy, protože pak před možnými partnery vypadá jako ze středověku a je jen k smíchu jim i okolí?

Díky za odpověď.

Vážená ...
musím, bohužel, souhlasit s tvrzením, že ani významný počet mladých katolíků nechápe, k čemu je dobrá předmanželská čistota a nejeden z toho vyvozuje, že (téměř) k ničemu. Beru to jako jeden z příznaků krize důvěry v instituce, církev nevyjímaje. Co když to ale opravdu chce Bůh? Ten Bůh, který tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna… Ten Bůh, který touží, aby každý člověk „dozrál“ pro nebeské království a nabízí mu k tomu svou pomoc a to včetně pokynů, co dělat a čemu se vyhýbat.

Marek Vácha napsal v jedné ze svých četných knih něco v tom smyslu, že pokud pro nás církev představuje překážku na cestě za Bohem, máme ji obejít a najít si vlastní cestu vzhůru. A až budeme sestupovat, znovu církev potkáme ale už jako ti, kdo Boha potkali, což nám umožňuje být vnímaví, ale ne závislí. Snad jsem to moc nezkreslil.

Možná, že to je cesta pro Vás: nehledat manžela, spravedlnost, porozumění, ale samotného Boha. „… a všechno ostatní Vám bude přidáno“ čteme v evangeliu.

A ještě pár postřehů: V duchu výše uvedeného doporučuji netrápit se příliš tím, co zpovědník říká: Minimálně se pocvičíte v trpělivosti. Zásadní je, že uděluje platné rozhřešení. Právě tak nemá smysl se dopředu strachovat, co bude příště.Stručné a jasné vyznání typu: občas mám nečisté myšlenky, případně opakovaně onanuji, úplně stačí. Netřeba do toho plést knihy, nebo osoby. Pokud snad zpovědník pátrá po detailech, dělá něco, co by asi neměl. Souhlasím, že těžké hříchy je třeba vyznávat podle počtu, druhů a okolností, ale týká se to pouze skutečností, které mění povahu hříchu. A co přesně v této oblasti je smrtelným hříchem?

U Boha platí upřímné srdce. Je-li vyznání upřímné a lítost opravdová, jsou podmínky splněny. Snaha polepšit se je jistě důležitá, ale jen Bůh ví, jaký boj člověk (ne)svádí, než znovu podlehne.

Snad Vám alespoň něco z uvedeného bude užitečné.
Přeji vše dobré!

Kategorie otázky: Sexualita předmanželská, Sexualita jiné