Víra ve víru kulturních válek - liberálové vs. konzervativci

Dobrý den,
obracím se na Vás s jednou věcí, nad kterou poslední dobou dost přemýšlím. Bude to asi spíše úvaha, než otázka, ale věřím, že byste mi mohli nabídnout zajímavou zpětnou vazbu.
V posledních několika letech cítím, že ve světě a hodně také v církvi (myslím tím Katolickou, ale v ostatních je podobný problém) je velké pnutí mezi konzervativci a liberály. Mám pocit, že někteří křesťané v podstatě staví svou identitu na tom, že se zapojují do tzv. kulturních válek (v naší zemi je to třeba debata o manželství pro všechny, interrupce, Istambulská úmluva atd.) a staví se čistě na konzervativní stranu, kterou berou jako tu jedinou správnou.

Přijde mi, že když někdo staví svou identitu čistě na svém postoji v kulturních válkách, tak se pak lidé a vlastně celá společnost více radikalizuje - dost dobře to demonstruje případ nedávno zavražděného Charlieho Kirka, jehož rétorika byla vyloženě nenávistná a agresivní. A konkrétně na příkladu přijetí Istambulské úmluvy, o které se tu už léta vedou diskuze, mám pocit, že lidé, kteří ji vykreslují jako čiré zlo, ji vlastně ani nečetli, protože se v ní vlastně nic strašného nepíše. A této radikalizace pak následně využívají populističtí politici jako Trump a Fico, kteří si na těchto tématech naženou hlasy zradikalizovaných a naštvaných lidí, a pak si při výkonu svého mandátu dělají co chtějí.

Já osobně se považuji za liberálního člověka - podporuji například uzákonění manželství pro všechny a na politickém kompasu by se mé politické přesvědčení dalo označit jako Liberal Left (u nás v ČR například Pirátská strana). A kdykoli v křesťanském prostředí projevím svůj názor, mám pocit že se mi všichni snaží vysvětlit, že se vlastně pletu a že být křesťan = být konzervativec. Ale já si tohle zkrátka nemyslím, podle mě mám právo na své přesvědčení. Mé názory nevychází z nějaké neznalosti Písma nebo tak, moc dobře vím, z jakých textů tyto palčivé problémy vycházejí a naopak když mi bylo okolo 18 let, tak jsem zastával v podstatě opačnou stranu tohoto spektra. Ale v průběhu let jsem nad těmito palčivými problémy dost přemýšlel a došel jsem k názorům, které mám dnes.

Zároveň nechci aby to vyznělo tak, že hájím jen sebe a své názory, já osobně mám respekt k lidem, kteří mají jiný názor než já a nelíbí se mi například to, co se děje na amerických univerzitách, že někoho vyhodí kvůli jeho konzervativním názorům. Nebo jsem také nepochopil význam blokace Pochodu pro život letos v Praze.

Celým tímhle chci zkrátka říct, že mám pocit, že mi v církvi chybí nějaký prostor pro jiný názor, prostor pro diskuzi. Proč k sobě konzervativci a liberálové nemohou mít aspoň v církvi (která má být pro každého) vzájemný respekt? Mám pocit, že jediní kdo se na tento problém snaží poukazovat jsou například Tomáš Halík a Tomáš Petráček, ale chybí mi tam například nějaké smířlivé slovo od někoho z českých biskupů...... já osobně vnímám jako velikou chybu celé České biskupské konference, že se do těchto kulturních válek aktivně zapojuje namísto toho, aby se snažila lidi obou názorových proudů spojovat.

Tento problém vzájemného disrespektu a radikalizace na obou stranách mě velmi trápí a přemýšlím, co by se s tím dalo dělat?

- tradicionalismus, konzervatismus, liberalismus, Istambulská úmluva

Vážený tazateli,
pěkně Vás zdravím a chtěl bych na začátek uvést, že v naprosté většině toho, o čem píšete, s Vámi plně souzním. A také mne jako i Vás velmi zaměstnávají stejné starosti o polarizaci a o neschopnosti některých ideologicky zakotvených spolukřesťanů.

A tak jen několik poznámek:
1) mít pohledy liberálního spektra je pro Církev výzvou k přemýšlením kudy dál a tedy požehnáním, bohužel pro tradicionalisty ohrožením...

2) mít odvahu na radikalizaci na konzervativní straně neodpovědět radikálně a revolučně je podle mne zásadním úkolem Církve na cestě dějinami.
Znamená to akceptovat kritiku z obou stran, že Církev není dostatečně jednoznačná.

3) snad jen poznámka k biskupské konferenci: naštěstí se polarizačně nevyjadřuje Biskupská konference jako taková ale někteří její členové. Česká biskupská konference bohužel ale není schopna na toto reagovat.

Rád bych Vás povzbudil, abyste nezatrpkl a hledal kolem sebe křesťany, kteří spolu s Vámi budou součástí Církve, která se pokouší o dialog, ale zároveň jasně vyjadřuje, co si skrze poctivé hledání myslí.
Nebojte se, křesťanů Vašeho přístupu není málo, možná jen tak hlasitě nekřičí a to je dobře.

Držím Vám palce před Hospodinem a žehnám Vám.

Kategorie otázky: Církev, společenství křesťanů, Dějiny církve, výhrady k církvi