V katolické církvi chybí Duch svatý

Dobrý den,
rád bych se dopátral toho, proč katolíci neprožívají víru v Boha jako živou. Když jdu do kostela nebo mluvím s katolíky, není v tom Duch svatý.
...
Dostal jsem se na shromáždění do jedné evangelikální církve. V chvalách  (bez varhan, na moderní nástroje) byl Duch, který zapaloval. Osobně jsem poznal Boha skrze polskou katolickou církev v Medjugorjii. Narozdíl od Čechů to ale byli lidé živé víry, plní Ducha. Co dělá česká katolická církev špatně? 
...
A ještě jeden dotaz: Jak se správně dělá znamení kříže? Pravou rukou od čela k hrudi a od levého ramene k pravému? Jak to je v dnešní církvi? Nemohu to nikde dohledat.

Milý... 

děkuji Vám za dotaz. Cením si Vašeho upřímného hledání.
Máte pocit, že katolíci, s nimiž jste v kontaktu, nemají živou víru... a snažíte se dopátrat, proč Vám to tak připadá. 

Mohu Vás ubezpečit, že Duch svatý je zde pro všechny pokřtěné. Záleží ovšem, jak s ním kdo spolupracuje, zda a jak odkrývá a rozvíjí dary Ducha, které jsou mu dány.
Duch vane, kudy chce, jak se píše v Písmu. Oslovuje člověka v modlitbě, při četbě Bible, při chvalách, liturgii, ve svátostech, skrze přírodu, sny, umění – využívá nespočet cest. Je už na každém lidském srdci, jak je k Božím znamení vnímavé a jak na ně reaguje.

Osobně znám mnoho českých katolíků plných Ducha, s láskou k Ježíši, pravé učedníky. Pokud máte pocit, že čeští katolíci nemají Ducha sv., není to naštěstí tak. Nesuďme, do srdce vidí jen Bůh! Jsou mezi námi lidé s hlubokým vztahem k Němu, kteří se o svou zkušenost s Bohem neumí sdílet s ostatními, protože jim k tomu chybí slova nebo se obávají soudů okolí. Jsou mezi námi introverti, kteří si až po delší době budování vztahu pustí druhého do hlubin srdce. Jsou mezi námi lidé zranění ze vztahů s bratry a sestrami v církvi.

Prosím nepodléhejme pokušení soudit, zda někdo má nebo nemá Ducha svatého, zda někde je, nebo není Duch svatý. Nepřísluší nám to, naše vnímání je omezené a subjektivní. A souzení se může stát nástrojem rozdělení, rozkolu.

Faktem je, že mnohde v české katolické církvi jsou prameny Ducha svatého zanesené. Aby se v lidech a místech "odšpuntovaly", působí zde např. Katolická charismatická obnova (viz www.cho.cz), což jsou katolíci hluboce oslovení Duchem svatým, kteří usilují o to, aby se i ostatní z katolické církve otevřeli více a hlouběji Duchu svatému a sloužili  si navzájem i světu Jeho dary. KCHO nabízí lidem osvědčené cesty, jak se Duchu svatému víc otevřít (např. semináře obnovy v Duchu svatém, kurzy Alfa, Otcovo srdce, Večery chval)

Možná byste mohl vyhledat modlitební skupinku "odšpuntovaných" katolíků ve svém okolí, nebo ve spolupráci s Vaším farářem pozvat do farnosti tým z KCHO, který by pro farníky uspořádal seminář Obnovy v Duchu svatém. Jezdívám se na tyto semináře modlit za nové vylití Ducha svatého do srdcí lidí a ze zkušenosti vím, že často bývají duchovním restartem pro duchovně skomírající farnosti.

Z Vašeho dotazu vnímám, že máte velkou touhu po hlubokém životě s Ježíšem, pro vydanost Jemu. Chápu, že si můžete ve farnosti připadat někdy osaměle nebo nepochopeně. Dobré je nezůstávat sám. Pokud u vás není modlitební skupinka, do které byste se mohl zapojit, můžete oslovit pár lidí a založit ji. I kdybyste byli dva, tři. Ježíš řekl, že kde jsou dva nebo tři v jeho jménu, tam bude on uprostřed nich. Můžete spolu chválit Pána slovem, zpěvem s kytarou, děkovat mu, prosit Ho za cokoli vám Duch položí na srdce, číst společně Písmo a hledat, jak konkrétně společně sloužit v církvi i lidem mimo ni.

Oslovují Vás chvály. I já je mám moc ráda. Vytváří se při nich svobodný prostor Boží přítomnosti, kde se Ním lidé setkávají... a chvály spojují lidi napříč církvemi. V místě, kde žiji, toto funguje poslední roky velmi dobře. Katolíci chodí na chvály do protestantských sborů a členové jiných církví na katolické večery chval. Na některé akce spojujeme síly a neřešíme, kdo je z jaké církve. Církevní rozdělení při chvalách mizí a budují se osobní vazby mezi křesťany, z toho mám velkou radost. Mrkněte na "večery chval", zda nějaké neprobíhají ve Vašem okolí.

Osobně si myslím, že pro živou víru, pro kterou budou lidé ochotni se nasadit a trpět, je zapotřebí zakusit Boží lásku, poznat Ježíše a spolupracovat s Duchem svatým, být vnímaví k jeho vanutí. Podstatný je láskyplný vztah k Bohu, vědomí, že jsem milovaná Boží dcera/milovaný Boží syn a že můj Otec chce, abych žila naplněný život a všestranně mi v tom pomáhá – až natolik, že Jeho Syn zemřel proto, abych já mohla žít a vrátit se Domů. Pokud žiji s tímto vědomím, mám tu nejlepší motivaci k veškerému svému dobrému konání - lásku k Bohu.

Postup při dělání znamení kříže se v katolické církvi předává jako tradice z generace na generaci a je takový, jak zmiňujete; jinou tradici mají např. pravoslavní křesťané. Důležité je, že kříž zahalí jako plášť nebo štít naše tělo a pomůže nám začít se soustředit na modlitbu, přimomíná nám, komu patříme, komu se chceme podobat.

Milý ... moc Vám přeji, abyste v katolické církvi objevil i nesvátostné prameny Ducha a spřízněné duše a aby se Vaše srdce stále více podobalo Ježíšovu srdci!

Kategorie otázky: Dějiny církve, výhrady k církvi, Církve, hnutí, ekumenismus