Světem zmatený synáček

Mám takovou neskromnou prosbu. Byl-li by někdo, kdo by mně a mojí manželce poradil, jak se zachovat ohledně našeho, téměř osmnáctiletého syna, který se projevuje jako klasický nihilista. Je mu jedno, jestli bude po smrti spasen, nebo jestli půjde do pekla. Byl vychován v naší katolické rodině, akorát svátost biřmování nemá. Ještě teď občas slouží jako ministrant.
Jinak má nectnosti, jako třeba - je silný kuřák, když nespí, sedí u počítačových her. V podstatě ho vidíme akorát, když jde na toaletu nebo k jídlu. Sedíc u počítače místy hrozně křičí a je hodně vulgární. Přesto věříme, že není ztracený případ...

Dobrý den, 
žijeme v náročné době, pro níž začíná být charakteristický ne ateismus v pravém slova smyslu, tedy popírání existence Boha, ale jakýsi ateismus „na druhou“, kdy (především) mladé lidi nezajímá, jestli Bůh je nebo není a nevidí důvod, proč by se měli Bohem vůbec zabývat.

Popisujete v tomto smyslu i chování vašeho syna a píšete, že věříte, že není ztracený případ. Myslím, že to je to hlavní, co teď můžete pro svého syna dělat. Ve svém složitém období potřebuje zakoušet jistotu, že ať dělá, co dělá, má stále domov, kam se může vracet, že jste tam vy, jeho rodiče, kteří mu věříte a záleží vám na něm. Dá se to projevit i konkrétním způsobem, třeba s ním něco zažít tak, aby věděl, že daný čas jste tam jen pro něho.

Prožíváte složité období. Máte se ale o koho opřít - o našeho dobrého Boha. Zvlášť v tomto čase si můžeme uvědomovat, že Ježíš k nám byl poslán jako Emanuel, to je „Bůh s námi“. Náš Bůh je Bůh osobní. Záleží mu na štěstí každého člověka, tedy i na Vašem a vašeho syna. Proto je dobré mu důvěřovat, že je vaší pomocí.

Kategorie otázky: Výchova, rodiče a děti