Společné soužití nesezdaných dětí

Dobrý den,
Prosím o radu, jak se zachovat. Moje dospělá dcera i její chlapec jsou věřící a mají se upřímně rádi. Chodí spolu téměř rok. Před cca 3 měsíci nám její chlapec oznámil, že mu dcera řekla ano. Svatbu plánují  cca za rok, ale rozhodli se, že spolu chtějí bydlet už před svatbou.
Nelíbí se mi to, svůj názor jsem vyjádřila, ale na situaci to nic nezměnilo. Musela jsem to přijmout. Cítím to tak, že by měli počkat se společným bydlením až po svatbě, ale musím jejich rozhodnutí jako dospělých dětí přijmout. Jaká je Boží vůle, nevím. Nejsem dost silná, abych svůj názor prosadila. Všichni ostatní členové bližší i vzdálenější rodiny považují můj názor za přehnaný a domlouvají mi, že to moc prožívám a není důvod jim v jejich rozhodnutí společně bydlet před svatbou bránit.
Jak bych se měla podle Božího slova zachovat?

-redakčně upraveno-

Milá ...,
vážím si důvěry, se kterou se na Linku obracíte. Pokusím se trochu uvažovat s Vámi, proč Vám (i mně) taková situace vadí: Mladí se pro společné soužití rozhodli bez velkých zkušeností po necelém roce známosti, jsou nadmíru nedočkaví na to, co by jim mělo vydržet po celý další život, zásadní změnu v životě už jim pak samotná svatba nepřinese, …
Nevím, jak jste argumentovala, když jste jim svůj názor říkala, ale je dobře, že jste to udělala. Ve Vašem okolí zřejmě všichni rezignovali (nebo neznají) Boží doporučení z Desatera i z evangelia, že plné soužití duší i tělem patří jen do manželství, nevěří, že to tak má být pro naše dobro, a přizpůsobují se společnosti, kde „tak přece žijí všichni“ a „proč si nedopřát vše, nejlépe hned“…

Jaký náhled na to mají chlapcovi rodiče, pokud jsou věřícími křesťany? Nešlo by ještě situaci probrat s nimi, kteří by měli být pro svého syna zastánci manželského života až po svatbě?

Zřejmě ani Vaše dcera ani její partner dostatečně nechápou smysl biblické rady ohledně manželství. Jiná situace by byla, kdyby už vrcholily jejich přípravy na svatbu, byli poučeni o všem potřebném a vše bylo jasně rozhodnuto, ale v dlouhém období přípravy na svatbu se ještě může mnohé změnit a vyvinout jinak, než to oba vidí teď.
Takže co pro to ještě můžete dělat, když dospělé děti se samozřejmě rozhodují ve svobodě samy a do ničeho se nutit nedají?

Za jejich rozhodnutí se modlete ve smyslu odevzdávání této situace do Boží režie, aby i oni hledali Boží vůli, a ne jen své chtění. A také si nějak před Boží tváří uvědomte konkrétní důvody, pro které jim tento způsob společného začátku nedoporučujete (manželství nelze předem žít na zkoušku, společné soužití má vždy nějaké hluboké důsledky a nelze je snadno vnitřně zrušit…). Ať se zamyslí, proč se vlastně nechtějí vzájemně oddat (oficiálně a závazně) dřív než za rok?

A pokud to uvidíte jako vhodné, zkuste s nimi znovu, příp. s jeho rodiči citlivě a láskyplně promluvit, bez známek nátlaku či odmítání, a pak respektovat jejich rozhodnutí a v jeho případném neúspěchu být připravena k přijetí čehokoliv. Je to hodně náročný úkol, ale možná šance.

Kéž vše dobře zvládnete  a Vaše zkušenost přinese případnou pomoc i jiným rodičům, kteří řeší podobné problémy.

Vyprošuji Boží moudrost a posilu.

-redakčně upraveno-

 

Kategorie otázky: Sexualita předmanželská, Výchova, rodiče a děti, Láska v partnerství, příprava na manželství