Potrat

Dobrý den, prosím neodsuzujte mě . Mám bolest v srdci a nevím, co dělat. V mládí jsem podstoupila interrupci. Měli jsme dvě děti hned po sobě, společné bydlení s rodiči, peníze žádné... Vím, není to omluva, ale jak roky plynou, víc a víc se mi vrací výčitky a díky určitým okolnostem to na mě poslední dobu doléhá den co den. Moc mě to trápí. Prosím, co s tím teď můžu dělat?  Jsem nešťastná...

Dobrý den,
děkujeme za projevenou důvěru. Každý z nás dělá chyby, někdy závažné, a vzpomínka na ně zůstává jako velká a trvalá výčitka, dokud se ke své minulosti nepostavíme čelem a nevneseme do ní světlo.

Pokud nejste věřící, pak toho, co se stalo v souvislosti s interrupcí, jste už nepochybně z hloubky srdce litovala. Věříme v Boží milosrdenství a odpuštění. Je ale potřebné, abychom odpustili taky my sami sobě, to byste měla udělat, i když je to těžké! A pokud už se tak stalo nebo k tomu nyní dospějete, i v případě, že se v toto provinění bude v myšlenkách někdy vracet, vždy se opírejte právě o to odpuštění a také přijetí vlastní slabosti, abyste se už nadále netrápila.

Pokud jste věřící a praktikujete svou víru a pokud jste tento skutek nevyznala už dříve ve svátosti smíření, udělejte tak co nejdříve s tím, že kněží mají pravomoc rozhřešit tento hřích. Viz Apoštolský list Misericordia et misera (12), vydaný papežem Františkem 2016:

"Na základě požadavku, aby se nekladla žádná překážka mezi prosbu o smíření a Boží odpuštění, uděluji od nynějška všem kněžím pravomoc vycházející z jejich úřadu, aby dávali rozhřešení těm, kdo se dopustili hříchu potratu. To, co jsem udělil na omezenou dobu svatého roku, se nyní rozšiřuje v čase navzdory jakémukoli opačnému ustanovení. Ze všech svých sil chci znovu zdůraznit, že potrat je těžký hřích, protože ukončuje nevinný život. Avšak se stejnou silou mohu a chci prohlásit, že neexistuje žádný hřích, k němuž by nemohlo proniknout Boží milosrdenství a zničit ho, pokud nachází kající srdce, jež se chce smířit s Otcem. Ať se proto každý kněz stane průvodcem, podporou a útěchou při doprovázení kajícníků na této cestě mimořádného smíření."  

I v tomto případě platí to, co jsem uvedl výše, když přijmete odpuštění od Boha i od sebe, už se k danému provinění nevracejte. A pokud by se čas od času jako výčitka objevovalo, v důvěře se spolehněte právě na to, že už bylo odpuštěno. To, co Bůh odpustil, už nám nikdy!!! nebude připomínat. Je to přikryto jeho milosrdenstvím. Naše minulost nemusí být dokonalá, i to, co nebylo správné, je její součástí, když jsme toho litovali, ale nikoli jako výčitka.

Jak jsem řekl, dělat chyby je lidské, ale odpuštění - láska - naše hříchy přikrývá a je potřeba jít dál. Bůh si přeje, abychom byli šťastní, abyste byla šťastná.

Věřím, že se k odpuštění dopracujete a budete na ně spoléhat.

Přeji Vám i celé Vaší rodině všechno dobré
Linka víry

-redakčně upraveno-

Kategorie otázky: Obrácení, uzdravení, proměna, Hodnota života, bioetika, Křesťanská etika, hřích