Perfekcionismus, pýcha a komplexy

Milá redakce,
mám problém se sebepřijetím a zároveň s pýchou - u mě se projevuje zejména v perfekcionismu a srovnavání se s ostatními. Mám touhu být (podle svých možností) dokonalá a dosáhnout svého nejlepšího já. Vím, že je to otázka celého života, proto mě rozčiluje, že na to musím pořád myslet. Už intuitivně se srovnávám s ostatními, co všechno umí lépe než já nebo jestli lépe vypadají, a tím zároveň podkopávám vlastní sebevědomí a občas upadám do depresí. Mohli byste mi případně poradit, co se s tím dá dělat?
Jinak děkuji za tento web a za Vaši ochotu pomoct druhým, vážím si toho :)

Milá ...
děkuji za dotaz a pokusím se napsat, co mě k tomu napadá. Každý z nás máme někdy problém se sebepřijetím, musíme sladit své představy o vzhledu a schopnostech s realitou, smířit s tím, jak vypadáme, jak nám jde učení, jak jsme obratní a manuálně zruční. Je normální se srovnávat s ostatními, v tom získáváme jistotu, že zapadneme do společenství, že máme společné rysy a vlastnosti, je to náš vrozený postoj, že patříme k celku a chceme být jeho součástí. Známe to všichni, chtěli bychom být jako naše kamarádka, která je krásná, chytrá, milá a ještě umí zpívat.

Někdy nás touha po dokonalosti úplně ochromí a než bychom udělali něco, co není v našich očích dost dobré, raději neděláme nic. To je ovšem omezující, vždyť tím ztrácíme radost a chuť do života! Nemám jednoduchý návod, jak se toho zbavit, možná už v rodině jsi byla vystavena srovnávání a hodnocení a je pro tebe těžké se s ostatními nepoměřovat.

Pro začátek je dobré pomyslet na to, že každý chce zapůsobit a možná i ti druzí trpí podobně a snaží se ze všech sil, aby byli dokonalí. Dokonalý svět a dokonalí lidé ale neexistují, je to jen iluze, často živená skvělými fotkami a videi na sociálních sítích. Ale víme, co tomu předcházelo? Je vidět nepořádek v pokoji, nebo jen krásná, dokonale nalíčená holka? Všichni před návštěvou uklízíme, všichni se pěkně oblečeme, když jdeme na návštěvu, všichni se umíme usmívat, když nám na tom záleží. Ale není to celý obraz našeho života, jsme taky někdy mrzutí, rozcuchaní, umíme někomu milému odseknout a urazit ho a taky se nám leccos nepovede. Je to něco, co zažije každý, i když se sebevíc snaží o dokonalost. A vždy je dobře, když se tomu dokážeme zasmát, humorem lze překonat mnohé a nebrat se moc vážně velice osvobozuje.

Pokud to nepomůže a depresivní myšlenky přicházejí, je dobré vyhledat odbornou pomoc, psychologa, nebo psychoterapeuta, který si jistě bude vědět rady. Bůh nás má rád takoví, jací jsme, na tom, jestli jsme chytří nebo krásní, mu nezáleží. Nejvíc mu jde o lásku, jednoho k druhému, ale taky sami k sobě. Protože to, jak nás stvořil, udělal dokonale. Každého jako originální kamínek do skvělé mozaiky celého společenství. Milá N., přeji ti odvahu k tomu být svá a originální, radost ze života a Boží požehnání do dalších dní.

Kategorie otázky: Sebepřijetí