Obětování zvířat. Křesťanský pohled na zvířata.

Chtěl bych znát postoj církve ke zvířatům... Mají zvířata duši?  A provádějí křesťané zvířecí oběti? 

Dobrý den,
Křesťané se oprávněně zdráhají přisoudit zvířatům nesmrtelnou duši. Zatemnil by se tím rozdíl mezi člověkem a zvířetem, který může být na úrovni vědy předmětem dohadů, nicméně v duchovní rovině je jasný a ostrý. Tato křesťanská nauka nevychází, jak by se na první pohled mohlo zdát, z necitlivého ani povýšeného postoje k nim. Nám lidem nebyla svěřena role povýšených pánů tvorstva, ale pastýřů, i když se jí jako lidstvo zpronevěřujeme. Zvířata v biblickém pohledu nejsou jen nějaká spodina, která je tu od toho, abychom měli koho zabíjet a jíst, případně obětovat… Jako lidé jsme životem, který chce žít uprostřed života. A Stvořitel miluje vše, co stvořil. Starověký člověk vnímal zvířata nejen jako pouhou "flákotu" na talíři ale partnera, Boží stvoření a prostředníka mezi ním a Stvořitelem.
I sv. Pavel v listu Římanům v 8. kapitole verš 19-22 říká: Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů. Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti – ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje, že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích. Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu….. Píše se tu tedy o celém tvorstvu – nejen o člověku , ale i o celé přírodě, živé a dokonce i neživé.

Zvířecí oběti 

Co se týká obětování zvířat v křesťanství - odpověď je jasná - křesťané nezabíjejí žádná zvířata pro obětní účely. Obětování zvířat bylo záležitostí starozákonního lidu. Křesťanství je samozřejmě od židovských zákonů osvobozeno.
Klíčem, který nám umožní pochopit tuto praxi, je vysvětlení pojmu „krev“ ve biblickém kontextu. První krev, o které se mluví v Bibli, je nevinná krev Ábelova: „Krev tvého bratra ke mně křičí ze země!“ Poslední je pak krev Beránka, zabitého pro spásu světa. Mezi těmito dvěma milníky, vyznačenými nevinnou krví, se odehrávají celé dějiny hříchu a vykoupení. Krev je nejprve přímým důsledkem hříchu, ale nakonec je nástrojem vykoupení - není třeba již dalších krvavých obětí - spásu nám přinesl Kristus.

Symbolika krve má ve starozákonním pohledu dva póly: hrůzu z ní jako z něčeho strašného, je-li prolita, a zároveň posvátnou úctu k ní jako k nositelce života. Hrůznost prolité krve vyjadřují zákazy jíst krev a dotýkat se jí. Její posvátnost zas ukazují obřadní příkazy – krev smlouvy s Abrahamem, krev beránka na veřejích dveří, krev obětního zvířete vylévaná u paty oltáře a stříkaná na oltářní rohy. Někde na půli cesty stojí přísný zákaz prolévat nevinnou krev. Přitom oba póly – hrůza i posvátnost – vycházejí ze společného důvodu, který shrnuje Lv 17, 11-14: „V krvi je život těla. Já jsem vám ji určil na oltář k vykonávání smírčích obřadů za vaše životy. Je to krev; pro život, který je v ní, se získává smíření. Proto jsem rozkázal Izraelcům: Nikdo z vás nebude jíst krev… Kdokoli z Izraelců i z těch, kdo mezi vámi přebývají jako hosté, uloví zvíře nebo ptáka, které se smí jíst, nechá vytéci jeho krev a přikryje ji prachem, neboť život každého tvora je v jeho krvi, ta ho oživuje.“ Ve starozákonním pohledu je v  krvi život, nad kterým má moc jedině Bůh. Člověk nemá sebemenší právo vměšovat se do toho, co patří Bohu.

Ke každému náboženství patří osobitá symbolika. Bohužel obecná schopnost porozumět symbolům není v naší moderní době pro člověka přirozená. Máme s ní problémy. Navíc je potřeba vždy studovat dobový kontext. To, co se nám v 21. století zdá jako iracionální jednání, může u hluboce věřícího člověka vyjadřovat jeho postoj víry, modlitby.
 

-redakčně upraveno-

Více k otázce křesťanského pohledu na zvířata naleznete ve zveřejněných odpovědích, viz:

Čím se lidská duše odlišuje od zvířat?
Mají zvířata duši? 
Jdou zvířata do nebe? 
Křesťanský pohled na zvířata 
Zvířata a příroda 
 

Kategorie otázky: Výklady jednotlivých pasáží Bible, Křesťanská etika, hřích