Nikdy jsem nezažil Boží dotek

Dobrý den.
K víře jsem byl vedený celý život, ministroval jsem, jsem biřmovaný. Poslední dobu, tak půl roku, pociťuju, jako by moje návštevy kostela byly jen „na oko", jako bych v sobě neměl Boha a jako by u mě nikdy nebyl. Často slýchávám, že lidi zažili Boží „dotek", ale já nikdy nic podobnýho nezažil. Věřím, že mi Bůh nepřestává pomáhat, jsem mu vděčný, ale v srdci ho necítím. Asi to zní tak, že potřebuju „důkaz" k víře. Spíš si ale připadám Bohem přehlížený, jako by se mi nechtěl „ukázat/dotknout". Někdy mě napadá to, že ty moje prosby k Bohu byly náhody. Co s tím?

Hezký den, A.

píšete o svém hledání Boha i o těžkosti jej vnímat.

V životě máme vždy jednu největší jistotu: že Bůh je s námi. Dává nám všechny potřebné milosti na cestě k němu, vede nás. Pokud žije člověk v milosti posvěcující, je i v našem srdci. O tuto skutečnost, kterou potvrzují všichni duchovní průvodci, se můžeme opřít.

Jiná věc je, jestli tuto jeho přítomnost cítíme nebo ne. Neznamená to, že pokud ho necítíme, že by s námi nebyl. Naopak, v těžkých chvílích se o nás stará snad ještě víc.

Z Vašeho dotazu jsem neporozuměl, jestli svou vnitřní prázdnotu vnímáte celý život, nebo jenom poslední půlrok. Na cestě víry je totiž normální, že se střídají období, kdy člověk Boha vnímá, s obdobími vnitřní vyprahlosti, kdy se nám zdá, jakoby s námi Bůh nebyl, neodpovídal na naše prosby apod. Právě v obdobích vnitřní prázdnoty roste naše víra. Můžeme růst ve věrnosti. Kdyby totiž člověk Boha miloval jenom proto, že je to hezké, miloval by vlastně jenom sám sebe. Člověk se tak učí hledat Boha kvůli němu samému. Tyto období vyprahlosti jsou tak velmi cenné. Podobně je to v každém lidském vztahu, který ve zkouškách může růst.

Pokud byste tuto vyprahlost vnímal celý život, můžete si popovídat s někým zkušeným, třeba s knězem. Může se totiž stát, že nám něco brání v emočním prožívání víry, třeba nějaká špatná zkušenost s lidským opuštěním, odmítnutím od blízkých nebo něco jiného. Můžete také prosit Boha, aby se vám dal více poznat jako dobrý Otec, v jehož srdci máte nezastupitelné místo.

Nenechte se tedy zneklidnit myšlenkami, že by Bůh s vámi nebyl. Není to pravda, Bůh s námi je vždy, i když ho necítíme.

Nejdůležitější je vždy touha ho mít rád, zvát ho do svého života, milovat ho, jak jen to dokážeme. To Vám moc přeji na Vaší cestě.
 

Kategorie otázky: Pochybnosti a krize víry