Neoblomná víra

Dobrý den. Přál bych se v životě dostat do bodu, kde bych s naprostým přesvědčením mohl říct, že bych umřel pro Krista. Momentálně mám spíše pocit, že sám svým slovům příliš nedůvěřuju, že vím, že to nemyslím autenticky a upřímně,  i když bych chtěl.   
Nevím, jestli stagnuju ve víře nebo je to pomalejší cesta, kterou se mnou Stvořitel chce jít. Co vám dodalo přesvědčení a jistotu?

Dobrý den,
děkuji Vám za upřímnost, s níž se dělíte o své hledání. Už samotná skutečnost, že chcete Krista následovat a že se ptáte po opravdovosti, je znamením, že ve Vás působí jeho milost.

Nemusíte se tolik zkoumat ani se trápit, zda Vaše víra obstojí v krajních situacích. Víra není především výkon nebo psychická jistota, ale Boží dar. Církev od počátku učí, že milost předpokládá přirozenost – tedy že Kristus vychází vstříc tomu, co jsme, a postupně naši přirozenost proměňuje. Není proto nutné mít hned „neoblomnou“ víru.

Jistota ve víře roste spíše životem s Kristem, než sebepozorováním. Každodenní modlitba, svátosti, služba druhým a čtení Písma jsou prostředky, jimiž Duch svatý posiluje naši důvěru. I apoštolové rostli ve víře postupně a někdy zakoušeli strach či pochybnosti.

Vaše touha „umřít pro Krista“ je vlastně dobrým znamením – ukazuje, že Ho milujete a hledáte. Když přijde chvíle zkoušky, bude to právě On, kdo dá sílu, ne jen Vaše psychické odhodlání.

S přáním pokoje a odvahy na Vaší cestě
Linka víry

K tématu doporučujeme promluvu: Je možné mít dost víry? z "Lomecké vigilie" od P. Josefa Prokeše; ke shlédnutí zde.

Kategorie otázky: Hledání Boha, víry, Pochybnosti a krize víry