Nechal jsem se pokřtít, ale staré závislosti se vracejí v plné síle...

Dobrý den,
prožil jsem obrácení a je to tři měsíce, co jsem přijal křest. Ježíš mě vysvobodil svojí milostí od sexu, alkoholu, drog, cigaret a všeho zlého. Nyní se však útoky vracejí v plné síle. Cítím tak velké úzkosti, že jsem ani nemyslel že by něco takového mohlo být možné.
Jak jednoduché by bylo povolit...  ale to by byl konec všeho. Smrt. Kudy vede druhá cesta, prosím? Lze toto zvládnout?
 

Dobrý den.
Píšete velice naléhavě. Problémy s pokušením v oblastech, které zmiňujete  jsou skutečně naléhavé pro nejednoho křesťana. Bible dává obecnou odpověď: „Cestou je láska“. Ptejte se po své motivaci. Prožil jste obrácení a osvobození od svých závislostí. Co jste od toho čekal? Je to láska ke Kristu?

Druhou rovinou odpovědí je trpělivost. Při tak radikální změně se mohou dostavit abstinenční příznaky, pochybnosti, pocit prázdnoty a nesmyslnosti, zúžení obzoru… Zkušenost církve pro to má shrnující pojem pokušení. A zdůrazňuje, že pokušení není hřích. Právě tak není sám o sobě hříšný sex, nebo konzumace alkoholu.

A tím se dostáváme k třetí důležité složce a tou je rozlišování. Potřebujete někoho, kdo Vám pomůže se v tom všem vyznat, kdo bude nablízku ve chvílích akutních krizí, kdo si ale také udrží nadhled a odstup. Potřebujete důvěryhodného ve víře ukotveného kamaráda. Nijak nezastírám, že to bývá velice úzký artikl.

A nakonec: vždy je lepší mít pozitivní program. Nesoustřeďte se na to, co ztrácíte, nemůžete, opouštíte a jak je to těžké. Soustřeďte se na něco pozitivního, na něco, co chcete udělat, na nějaký pozitivní cíl. To opravdu hodně pomáhá.

Snad ani nemusím připomínat, že hrdinství nebývá vždy dobrou cestou. Přiznat slabost a vyhledat pomoc (třeba v úzkostech) je projevem odpovědnosti k sobě i druhým. Milost (Boží) spočívá na naši lidské přirozenosti. Může ji povznést, nemůže ji ale nahradit.

-redakčně upraveno-

Kategorie otázky: Obrácení, uzdravení, proměna, Pochybnosti a krize víry