Náročná proměna života

Dobrý den,  
mám k Vám vážný dotaz . Jako 27letý muž jsem začal hledat Boha, čtu Bibli a čeká mě dlouhá cesta ke křtu. Ovšem moje minulost je zlá. Nejen že jsem byl nepoctivý, lhal jsem, dopustil se násilí i krádeže, žil nevázaně v mnoha vztazích a spousty dalšího, ale obracel jsem se dokonce k satanismu.  Přesto jsem nikdy žádný rituál nevykonal, protože jsem v hloubi duše věděl, že je to špatně. 
...
V jádru nejsem zlý člověk a chci teď žít s Bohem a činit pokání. Vím, co jsem dělal špatně, ale trápí mě, že občas nedokážu litovat svých činu emotivně. Dokážu jen rozpoznat, že byly špatné a vyznat se z nich. Je to, jako kdybych z části emotivně zamrzl. Sdělil jsem to jednomu faráři, Bůh mu žehnej, opravdu mi pomohl, a on mi sdělil, že tu jde o účinnou lítost. Abych si to uvědomil a nečinil to již dále. Jenže já mám pochybnosti - je to pořád ještě pokání i přesto, že k tomu nedokážu navázat emoci lítosti? Vážně to nechci dělat a vím, že to vše bylo špatně. Ve svých modlitbách s Bohem se o tom často zmiňuji. Určitě jsem byl vyslyšen a musím uznat, že emočně teď pracuji jinak. Snažím se pomáhat lidem kolem mě. Prosím Boha ve svých modlitbách o pomoc, přimlouvám se. Vlastně ani nevím, na co se chci konkrétně zeptat. Snad jen na to, zda mi Bůh odpustí to odporné rouhání vůči němu?
...
Navíc stále selhávám, např. v pornografii, i když se bráním a není to už tak časté. Prosím Boha Otce, aby mi dal sílu vzdorovat, a on mi jí dává. Byl jsem vyslyšen v mnoha modlitbách a cítím pouto mezi námi. Ale stále mám strach, že opět podlehnu... Jsem už tak obtěžkán minulostí, natož abych v tom pokračoval...  

Bůh Vám žehnej za Vaši pomoc lidem. Je to moc fajn mít se na koho obrátit, i když věřím, že zásadní podíl je Boží:) 

-redakčně upraveno-

Vážený ...
díky za Váš pozdrav i přání, potěšily.
Z Vašeho textu cítím upřímnou touhu a to je to podstatné. Ježíš nás ujistil, že kdo hledá, najde. Neříká, že hned a neříká, že snadno. Být křesťanem znamená být na cestě. Svatý Pavel říká, že nedbá o to, co je za ním, ale usiluje o to, co je před ním. To je možné tam, kde jsou zrady a selhání minulosti odpuštěny – a s tím bývá někdy potíž. Někomu může být zatěžko uvěřit, že Bůh odpouští zdarma; zdá se mu to příliš laciné. Ale ono to laciné není. Je to vykoupené krví Ježíše Krista. Jiný může mít potíž uvěřit, že i opravdu velká selhání může Bůh odpustit, a vlastně tím staví hráz Boží všemohoucnosti nebo jeho dobrotě. Někdo jiný zase zápasí s absencí velkých změn a znamení, třeba s emoční chudobou. Trochu přitom zapomíná, že s Bohem se setkáváme především vírou, až druhotně pocity.

A ještě jedna obtíž se opakovaně vyskytuje. Rádi zapomínáme, že odpuštění hříchů se nemusí vztahovat na odstranění jejich důsledků. Budu-li upřímně litovat a prosit, Bůh mi podle svého slibu odpustí, že jsem si vypěstoval nějakou nezdravou závislost, ale její důsledky si obvykle musím odpracovat sám.

Ale abych neodbíhal. Ano: Bůh slíbil, že odpustí každý hřích – i odporné rouhání - tomu, kdo ho o to upřímně prosí. A ano: i při nedostatku příslušných emocí jde o pokání. Dovolím si dokonce říci, že právě pokud jsou lítost a pokání vázané příliš silně na emoce, měli bychom zbystřit.

Přeji Vám spoustu radosti na Vaší cestě za Bohem. A i když se někdy ocitnete v temné noci, nezapomínejte, že i po ní přijde jasné ráno.

Kategorie otázky: Obrácení, uzdravení, proměna, Křest dospělých