Mám špatné zkušenosti s zneužíváním autority v církvi

Mám špatné zkušenosti s zneužíváním autority v církvi. Prošel jsem už tři křesťanské sbory a ani v posledním se necítím dobře. Konflikt se vyhrotil.  Necítím se být svobodný a cítím nátlak. Zakusil jsem pomluvy,  manipulaci, že se musím omluvit, snahu izolovat mě od lidí.

Kam má člověk chodit, aby tohle nezažil? Když jsem ty neshody a co se mi v církvi nelíbilo, řekl veřejně, mstí se mi za to - pomluvami, manipulací a tlačí na mě. 

-redakčně upraveno-

Milý...
moc mě mrzí, čím si v křesťanském společenství procházíte. Snad každý z nás by chtěl žít v prostředí, které ho podporuje, kde nachází přijetí a zdroje radosti. Z toho, co čteme v Bibli, očekáváme, že právě takové by mělo být společenství Ježíšových následovníků. Pokud nás Bůh přijímá bez výhrad, měli by nás stejně přijímat i křesťané, ne? Bohužel ideál se od reality liší a lidé, i když se někteří hodně snaží, neumí vytvořit prostředí, kde by se každý cítil dobře. A na někoho to doléhá obzvlášť těžce.

Někdy vzniknou konflikty. Samozřejmě je vhodné o takových věcech komunikovat citlivě; na druhou stranu nikdo z nás neposlouchá rád výhrady vůči sobě, a i když se druhá strana snaží být věcná, může se cítit zraněný.
Malé církve většinou kladou velké nároky na jednotlivé členy a ovlivňují všechny části jejich životů. Někomu to nevadí a vidí v tom opravdové křesťanské společenství, jiný si nic takového neumí představit a je rád, že může víceméně anonymně přijít jednou týdně do kostela a po zbytek času svou víru s nikým nesdílet. Je otázkou, nakolik má smysl setrvávat ve společenství, ve kterém Vám není dobře a necítíte se být přijat, pokud Vám požadavky spolubratří nepřipadají oprávněné. Aniž bych chtěla propagovat „církevní turistiku“, minimálně nějaký odstup od situace by možná pomohl.

Můžete také zkusit najít mimo církev odborníka na mezilidské vztahy a komunikaci, se kterým byste celou situaci probral, a pokud chcete, zkusil najít to, co můžete změnit na své straně, aby byla šance ve stávající církvi zůstat bez konfliktů s ostatními. Píšete, že Vás členové církve nutí do smíření s těmi, jimiž se cítíte zraněn. Možná Vám to zní nespravedlivě, ale odpouštíme vždy těm, kdo nám ublížili, kteří se na nás dopustili bezpráví, jinak by nebylo odpuštění potřeba. Někdy je situace jasná a prohřešila se bez pochyb jen jedna strana – jako když někomu třeba omylem stoupneme na nohu. Pak je všem jasné, kdo se má omluvit. Jindy je ale situace složitější a poškozené se cítí obě strany. A když obě strany čekají, až se omluví ta druhá, ke smíření nedojde. Nikdo z nás nemůže donutit druhého k prvnímu kroku, můžeme se překonat jen my sami. Je k tomu potřeba přestat myslet na to, co bylo, a otevřít dveře tomu, co může být, pokud se vztahy obnoví.

Záleží na Vás, zda v sobě sílu odpustit a najít oboustranně vyhovující způsob komunikace najdete. Je to náročné, ale oporu můžeme najít v Ježíšově příkladu a v rozhovoru s Ním.
Modlím se za Vás, ať najdete pokoj a cestu k usmíření, ať už přímo s konkrétními lidmi, nebo alespoň ve svém srdci, pokud se rozhodnete ve stávajícím společenství nezůstat.
 

Kategorie otázky: Církev, společenství křesťanů