Jak v těžké situaci nalézt pokoj?

K víře jsem byla vedena od malička a víra v Boha mě provází celý můj život. Bohužel žiji sama, partnera nemám,  a cítím se hrozně osaměle. Modlím se k Bohu, Panně Marii a svatým za partnerský vztah. Cítím beznaděj a samotu. Nevím, jak se vypořádat s touhle situací, jak ji přijmout jako Boží vůli. Neumím to odevzdat do Božích rukou. Mám pocit, že mě Bůh neslyší... Celý můj život je takový. Prosím, pomodlete se za mě. Děkuji

Milá 
vyjadřujete svoji situaci, svoje pocity, tíhu samoty… I když je Vám těžko, je zřejmé, že se snažíte vytrvale hledat útočiště v modlitbě, což je ve shodě s tím, co píšete na začátku, že „víra v Boha provází celý Váš život“. Díky za takovou milost, kterou Vám Bůh daroval!

Při poslední večeři slíbil Ježíš učedníkům pokoj: „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne ten, který dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí“ (Jan 14,27) – a z evangelia víme, jaké události pak následovaly... A dále v 16. kapitole mluví Ježíš o svém odchodu z tohoto světa, nezakrytě mluví o protivenstvích, které ve světě jsou a budou, a zároveň mluví o proměně zármutku v radost, zaslibuje příchod Přímluvce Ducha Svatého. Celá kapitola je pak zakončená těmito slovy: „Toto jsem k vám mluvil, abyste měli ve mně pokoj. Ve světě budete mít soužení…“ (Jan 16,33a).

V Kristu pokoj mít můžeme a i v případě přítomnosti různých trápení a protivenství. Tento pokoj působí láskyplná Boží přítomnost v našem srdci, která srdce proměňuje a postupně odplavuje každý strach a nedůvěru. Když se toto děje, není to z naší síly, ale z moci a působení Ducha Svatého v nás. Sami si pokoj dát nemůžeme. A nezískáme ho ani tím, že se změní okolnosti našeho života – jakkoli nám to může pokušitel podsouvat a uvádět nás tak do beznaděje a malomyslnosti a v posledku tím mařit naši modlitbu a otřásat naší důvěrou k Bohu.
V žalmu 37, 5 se dočteme: „Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat“. Je nám třeba milosti obrácení.

Znamená to se snažit přimknout k Bohu jako malé dítě, vložit na Něj svoje starosti s prosbou o to, abychom mohli zakusit Boží lásku, nechat se uzdravit. To je Boží vůle s námi: naše posvěcení (1. list Tesalonickým). Starosti a lpění na vlastních představách naše srdce zužují a zatěžují a touha po živém setkání s Bohem naše srdce odlehčuje, pozvedá, rozšiřuje a naplňuje radostí.

Samozřejmě to není jednoduchá a snadná cesta, ale naopak úsilí a zápas o vytrvalost a trpělivost. Ale ve všem úsilí je Pán s námi, má soucit s našimi slabostmi a neopustí nás v našem úsilí. Světlem na cestu je pravidelná modlitba, čtení Božího slova, dobrá duchovní četba, přijímání svátostí a také dar společenství s ostatními věřícími třeba v rámci farního společenství, které může spolu s vhodnou službou být také lékem na naši samotu.

Přeji Vám hojnost Božího požehnání!
Linka víry 
 

Kategorie otázky: Povolání, boží vůle, Osobní krize, nemoc, smrt