Dopisy Ježíškovi. Líbí se Bohu naše tradiční slavení Vánoc?

Dobrý večer,

s blížícími se Vánoci uvažuji o tom, zda se Bohu líbí, jak se Vánoce slaví. Pocházím z křesťanské rodiny, avšak Vánoce jsme slavili jako většina ostatních - vyhlížení zlatého prasátka, mince pod talířem... Když nad tím uvažuji, takové tradice jsou vlastně pohanského původu.

Stejně tak přemýšlím nad tím, jestli je správné říkat dětem, že Ježíšek nosí dárky. V Americe mají Santu, ve Finsku nosí dárky Joulupukki a například ve Francii Père Noë. Všechno to jsou však postavy, které vznikly na základě nějaké legendy. Nedovedu k nim přiřadit i Ježíška.

Samozřejmě chápu, že malinké dítě nepochopí pravý smysl Vánoc a rozhodně jej nechci ochuzovat o to "tajemno". Vánoce a dárky k sobě určitě patří. Já samotná chápu smysl Vánoc a dárky tak, že je to takové symbolické. Bůh nás natolik miloval, že nám daroval svého syna, který se na Štědrý den narodil. My si to připomínáme, proto chceme obdarovat někoho, koho máme rádi - dáváme mu tím najevo, že nám něm záleží. Stejně jako Bůh.

Malé dítě toto ale ještě nepochopí. Pokud by se zeptalo, kdo nosí dárečky, spokojila bych se s odpovědí, že je to kouzlo, tajemství. A že když si něco hodně přejeme a prosíme o to, může se nám to vyplnit. Lež by to v podstatě nebyla. Až by bylo větší, zjistilo by samo, že kouzlem Vánoc je to, že chceme někomu blízkému udělat radost.

Zajímá mě, jak se k tomu staví církev? Je správné říkat, že dárky nosí Ježíšek, psát Ježíškovi dopis? Budu moc ráda za nějaký názor. Třeba když se na to podívám z jiného úhlu, tak pochopím a poupravím pohled na věc.

Milá ....
děkuji Vám za otázku, těší mě připravovat se na Vánoce tím, že si popřemýšlím o tom, jak je prožíváme a o tom, co se Bohu líbí.

Samozřejmě nevím, jak se Bohu líbí naše tradiční slavení Vánoc. Myslím, že se mu určitě líbí, když máme radost a když radost rozdáváme. Když se snažíme, aby přibývalo lásky v našich rodinách i ve světě. Já chápu smysl Vánoc přesně jako Vy: Bůh nás tak miloval, že nám daroval svého syna. My si to na Štědrý večer připomínáme. Navzájem se obdarováváme, a tím si také lásku projevujeme. To je to nejdůležitější, co by se při prožívání Vánoc nemělo ztratit a zapadnout. Všechny ostatní tradice přispívají k tomu, aby pro nás a naše děti, byly Vánoce výjimečné, kouzelné a nezapomenutelné. Rodinné tradice nás propojují s našimi předky, dávají pevný základ našim osobnostem. Rituály pomáhají utvářet vztahy a později zachovat soudržnost rodiny s dospívajícími a odcházejícími dětmi. Jejich význam oceňuje současná psychologie i církev.

Myslím, že do konkrétních zvyků církev lidem nemluví. Je na Vás a Vašem manželovi, jak se domluvíte, kterými zvyky a tradicemi Štědrý večer ve Vaší rodině obohatíte, aby byl pro vás sváteční a měl tu správnou slavnostní tajemnou atmosféru. Asi tolik nezáleží na tom, co vybereme. Spíš, co v klidu stihneme připravit. Abychom se nestali otroky tradic a zvyklostí a nekazili den stresem a vzájemnými výčitkami, co kdo nestihl nebo zapomněl. Mně se nikdy nepodařilo manžela přesvědčit, že děti nemají pomáhat při zdobení stromečku, aby byly večer překvapené, jak jsem to zažívala doma v dětství já. Ale k mému překvapení se tím ochuzené necítí.Takže jsme dětem ani nemohli říkat, že stromeček přinesl Ježíšek.

Mně zase hodně leželo na srdci, naučit děti dávat, dát jim zažívat radost z dávání, aby z nich nebyli sobci. Neříkali jsme, že dárky nosí Ježíšek, ale od malička jsme jim vysvětlovali, co slavíme. S obrázkem nebo podle jednoduché dětské Bible jsme vyprávěli Betlémský příběh. A připojili, že z radosti z Ježíšova narození děláme radost jeden druhému a dáváme si dárečky. Možná od 2-3 let jsme dětem pomáhali zabalit namalovaný obrázek pro tatínka, pro babičku a později i pro ostatní. Obecně si myslím, že si nemusíme dělat starosti, že děti něco nepochopí. Samozřejmě se snažíme mluvit jejich řečí nebo spíš na úrovni jejich chápání, stručně a jednoduše sdělovat jen to podstatné. Děti vše pochopí, třeba nějak po svém. I z tónu mého hlasu, mého nadšení, z toho, že si k nim sednu apod. Když nepochopí správně, nevadí. Jsou zvyklé na život v nepochopitelném světě. Mají velkou fantazii, leccos si doplní. Co budou potřebovat vědět, na to se zeptají (když už umí mluvit) a já pak můžu příběh rozvětvit a přidat další podrobnosti.

Dopis Ježíškovi naše děti psaly. Dokud neuměly psát, kreslily nebo vystřihovaly a lepily obrázky z letáků. Až teď si uvědomuji, že to nemá logiku. Ale nevadilo to. Děti věděly, že to je hra, která k těšení se na Vánoce patří. A bylo to praktické.

Milá ...  správně tušíte, že důležité je, dětem nelhat, nevodit je za nos, protože jsou malé a všechno nepochopí. Je dobré věci komentovat, vyprávět, vysvětlovat a nechat na dětech, ať si to přeberou. Mnohokrát nás zaskočilo, co všechno děti vnímají, vidí, chápou, pamatují si. Mnohem víc než na co vypadají nebo my si myslíme. Ony nám můžou otevírat oči. Navíc každé dítě je jiné, každé dítě potřebuje trošku jiné zacházení. Těžko určovat obecná jednotná pravidla. Maminka, která je s dítětem téměř neustále, ho zná nejlépe. Nejsnáze odhadne, co je pro její dítě to nejvhodnější. Nebojte se.

Samozřejmě nevím, jestli mé názory jsou správné, jestli jsme všechno dělali správně, ale zažili jsme mnohé krásné Vánoce, na které s věčností i s dětmi vzpomínáme.

 Ať Vám i Vaší rodině Pán žehná, vyprošuji Vám pro Vaše rodičovství Boží moudrost a ochranu.

Kategorie otázky: Výchova, rodiče a děti