Bůh po nás chce lásku a pomoc bližním, ale sám nepomůže

Dobrý den,
mám otázku: Když vidím nevinného člověka, kterému někdo neprávem ubližuje, ten člověk pláče, prosí, cítí bolest a bezmoc, je zraněný a zoufalý, obrací se na mě jako na jedinou naději, přesto se bych se na něj jen dívala a nic neudělala, nechala ho trpět, co bych to byla za člověka? Jak bych se mu mohla podívat do očí?

Píšu o všech nevinných, kteří nemůžou za bolest, kterou jim způsobují jiní. Pláčou, cítí bolest fyzickou i duševní, jsou bezmocní a také umírají. A v těchto chvílích zoufale prosí a obrací se jako k jediné naději k Bohu, jako k tomu, kdo může pomoci, ale on nepomůže. Prosí i o mír a o klid zbraní, prosí o zázrak, aby lidé zbytečně netrpěli a neumírali, prosí, ale Bůh, který může pomoci, nepomůže.

Vidí to? Dává svobodnou vůli těm, kdo chtějí zabíjet, ale spousta nevinných chce mít svobodnou vůli žít v míru a pokoji. Těm, co je zabíjí, je tato svobodná vůle splněna, těm, co si přejí mír a musí zažívat opak, tato svobodná vůle splněna není. Je tedy Bůh Bohem války nebo míru?

Člověka, který může druhému v nouzi pomoci a neudělá to, morálně odsoudíme - nebo aspoň jeho jednání. Ale co Boha? Platí to i o Bohu? Nerozumím. Něco jiného se tvrdí a něco jiného se děje. Jiná slova jsou napsaná nebo řečená a něco jiného je skutečnost. Kdyby někdo chtěl zabít děti a jejich rodiče by mě zoufale prosili o pomoc a bylo v mých silách a možnostech pomoci, s pomocí bych neváhala. A jsem jen člověk. Většina lidí jinou zbraň proti bezpráví nemá, jen prosbu k Bohu o pomoc. Ale podle toho, co děje, prosby nepomáhají.

Váš dopis je krutou výpovědí o realitě světa. Je zoufalým výkřikem, proč se zlé věci dějí dobrým lidem. A Bůh, který má být všemohoucí, jen přihlíží.
Tuhle otázku si kladou lidé patrně po celu existenci lidstva. A je to velmi aktuální otázka i pro naši současnost, kdy kolem sebe vidíme, teď už nedaleko od nás, tolik lidského utrpení a nespravedlnosti.

Vaše otázka může být chápána ve více rovinách. Utrpení a zkoušky můžeme totiž zakusit jak my sami, nebo se mohou týkat naších blízkých, anebo je sledujeme ve světě. To je dnes díky globálnímu propojení velmi snadné a tragickým zprávám se tak nevyhneme.

Nabízím několik pohledů.
Týká-li se násilí nebo utrpení nás samých, můžeme si vzpomenout na starozákonního Joba a jeho slova ‘Bůh dal, Bůh vzal, jméno Boží budiž pochváleno’. Přestože Jób ztratil úplně všechno, na Boha i přes navádění své manželky nezanevřel. Tohle ale nemůžeme říci našim blízkým, kteří jsou obětí násilí nebo utrpení. A nepomůže to ani jako vysvětlení násilí ve světě.
Jobova slova jsou ale také vyjádřením našeho respektu k Boží velikosti a toho, že vše, co máme, je darem Božím. Bez něho nemůžeme nic. A když jsme na dně, často se nakonec utíkáme zase k němu, protože ‘ke komu bychom šli’, jak říkají apoštolové.

A jak je to s Boží všemohoucností? Je myslím dobré si uvědomit, že naše přání a měřítka, jakkoli humánní, nemusí být stejná jako ta Boží. To jistě platí v triviálním případě sporu dvou lidí. Pravda je často někde uprostřed, nebo úplně jinde, a je velká chyba žádat na Bohu, aby dal za pravdu mně nebo našeho protivníka zničil. Ačkoli v Krédu vyznáváme, že Bůh může všechno, každý to všechno chápeme jinak a všichni se lišíme od toho, jak to vidí Bůh, viz také hezký článek Věřím v Boha všemohoucího. O tom píše už Izaiáš (55,8) ‘Mé myšlenky nejsou myšlenky vaše’. Přestože jsme stvoření jako Boží obraz, je to obraz nedokonalý. Náš rozum neobsáhne Boží velikost a plány. Často nezbývá, než v pokoře a ztišení přijmout fakt, že svojí myslí některé skutečnosti a rozpory našeho světa neobsáhneme, a věřit, že to Bůh s lidstvem myslí dobře, přestože to může odporovat našim zkušenostem.

A ke svobodné vůli zabijet, o níž píšete. V lidských dějinách se celé věky sváří zlo s dobrem. Ten zlý má velkou moc a každý z nás má svobodu volby, kam se příkloní. Možná je svoboda spíše o této volbě, než o vůli zabíjet nebo žít v míru.

Přeji a vyprošuji důvěru v Boží lásku a milosrdenství.

 

Kategorie otázky: Zlo a utrpení ve světě