Boží lid ve starozákonním vs. novozákonním pojetí

Hezký den,
mám možná takovu hloupou otázku: zajímal by mě vztah mezi starozákonním Božim lidem, vyvoleným izraelským národem,  a společenstvím utvářeným skrze Krista. Ve SZ, pokud jsem ho správně četl, se spíše hovoří o konkrétnosti Božího zalíbení v izraelském národě, které je pojato spíše nacionálně, tj. obtížně dosažitelné pro "kohokoliv", kdo není židovského původu.
Nicméně z výroků Ježíše v evangeliích apod. plyne, že Ježíš hovoří spíše o zaslíbení všem lidem. Pavel a další apoštolové káží zejména pohanům... Tedy ten prostor se otvírá skutečně pro všechny lidi, nejen pro toho, kdo se narodí do konkrétního národa.
Zajímalo by mě, zda lze o izraelském národě v SZ hovoří spíše jako o Božím lidu, konkrétně vyvoleném a společensky spíše uzavřeném, kde se tento národ drží pohromadě spíše formálně skrze Zákon. A naproti tomu novozákonní Boží lid chápat  jako otevřené společenství, jako o rodinu, která je dostupná pro všechny, zejména pohany, kde ale spíše než dodržování Zákona hraje roli přijetí Krista. Tedy na jedné straně je lid "Zákona" a na druhé je lid "tajemství" , kde roli hraje společenství a participace na tajemství Krista, a které je otevřené pro všechny.

Lze to chápat tak, že Bůh nejprve vyvolil konkrétní národ, který ale nebyl schpopen přijmout Ježíše, a tak se rozhodl "nabídnout" spásu všem lidem? Mohlo by se hovořit o vyústění SZ v NZ,  kdy Boží lid je "lidem tajemství pro nevěřící"? 
 

Dobrý den, 
 Je hezké vidět, že se nad tématem společenství Božího lidu do hloubky zamýšlíte.
Vztah mezi Božím lidem staré a nové smlouvy vysvětluje už Katechismus katolické církve (dále jen KKC), kdy vykládá vyvolení Izraele jako přípravu na shromáždění všech Božích dětí v Kristu:
„Lid vzešlý z Abraháma bude nositelem příslibu daného patriarchům, stane se vyvoleným národem a bude povolán připravovat na to, aby se jednoho dne všechny Boží děti shromáždily v jednotě církve; tento lid bude kořenem, na který budou naroubováni pohané, kteří se stali věřícími.“ (KKC, § 60).
KKC také vykládá povolání Abraháma jako vzdálenou přípravu shromáždění Božího lidu:
„Vzdálená příprava shromáždění Božího lidu začíná povoláním Abraháma, kterému Bůh slibuje, že se stane otcem „velikého národa“ (Gn 12,2). Bezprostřední příprava začíná vyvolením Izraele za Boží lid. Izrael svým vyvolením má být znamením budoucího shromáždění všech národů. Ale už proroci obžalovávají Izrael, že porušil smlouvu a že se choval jako prostitutka. Ohlašují novou a věčnou smlouvu. „Tuto novou smlouvu uzavřel Kristus.“ (KKC, §762)

A věroučná konstituce II. Vatikánského koncilu Lumen Gentium říká, že vyvolení izraelského národa bylo přípravou a předobrazem povolání nového lidu ze Židů i pohanů:
„V každé době a v každém národě je Bohu milý každý, kdo se ho bojí a jedná správně. Bůh si však nepřál posvětit a spasit lidi jednotlivě, s vyloučením jakéhokoli vzájemného vztahu, nýbrž chtěl z nich vytvořit lid, který by ho v pravdě uznával a svatě mu sloužil. Proto si vyvolil izraelský národ za svůj lid, uzavřel s ním smlouvu a postupně jej poučoval … Toto všechno však byla pouze příprava a předobraz nové a dokonalé úmluvy, která měla být uzavřena v Kristu … Tuto novou smlouvu uzavřel Kristus, totiž novou úmluvu ve své krvi, a povolal ze Židů i z pohanů lid, který by ne podle těla, nýbrž v Duchu vytvořil jednotu.“ (KKC, § 781).

Termín „Boží lid“ se běžně používá nejen pro izraelský národ, ale vyjadřuje také to, čím je ve své podstatě církev (viz KKC § 781-786, Lumen Gentium § 9-17)
Ale jistě lze i označení „společenství věřících“ použít k vyjádření tajemství církve, která je také svátostí (svátost = viditelné znamení neviditelné milosti) společenství Boha s lidmi, a tak, jak píšete, je jako společenství Božího lidu tajemstvím a zároveň znamením pro nevěřící.
Nevím, zda jsem odpověděla na vaše otázky, každopádně doporučuji k přečtení výše zmíněné dokumenty - jejich části o Božím lidu, pokud jste je ještě nečetl, může to být inspirativní čtení.

 

Kategorie otázky: Víra – nauka víry, katechismus