Bonzování vs. zodpovědnost za hřích druhého

Dobrý den,
moje nezletilá sestra začala kouřit. Naši to zatím nevědí. Napomínám ji, ať přestane. Přemýšlím, jestli to mám na ni říct. Připadám si jako spolupachatel něčeho zlého. Zároveň nechci kazit svůj vztah k sestře. Nechci jí ublížit tím, že ji nabonzuji. Je hřích, když to neřeknu? 

Vážená ...,

dotýkáte se velice citlivé oblasti spoluzodpovědnosti. Nejprve Vás chci ujistit, že pokud sestru v jejím budování závislosti nepodporujete, ale naopak ji od toho zrazujete, pak určitě nehřešíte. Spíše naopak.
Otázka, zda to říci rodičům, je složitější. V 18. kapitole Matoušova evangelia najdeme pasáž o bratrském napomenutí, která by mohla být určitým vodítkem. Dočteme se v ní, že nejprve je třeba napomenout diskrétně, v případě neúspěchu si vzít (mlčenlivé) svědky a teprve potom se obrátit na oficiální autoritu. A když ani to nepomůže…

Doporučuji zvážit, jak vysoká je pravděpodobnost, že po oznámení rodičům sestra přestane. Zda je zde někdo vhodnější, kdo by to mohl udělat. A proč to rodiče sami nezaznamenali? Kouření není levná záležitost a navíc zanechává stopy. Přitom otázku zda případné oznámení rodičům povede k žádoucímu cíli, považuji za klíčovou. Pokud nemáte dobré důvody myslet si, že ano, pak to nedělejte.

Kategorie otázky: Vztahy, přátelství, kamarádství