Sekce: Knihovna

Reinhart Hummel

Indičtí guruové a Kristus

z knihy Reinkarnace , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

V jednom periodiku zastánců reinkarnace se tělesné vady novorozenců vysvětlují karmickou zátěží, „vinou duše“, která se inkarnuje, a vinou matky dítěte. Edgar Cayce byl přesvědčen, „že utrpení těch Židů, kteří se stali obětmi sadistické vlády nacistů, jsou s jistotou následky surovosti a hrubosti, kterou se jako národ před staletími provinili.“ Diskriminaci barevných v USA a Jižní Africe vysvětloval tím, že jde o následky vlastní netolerance nebo zotročování jiných v dávno uplynulých životech.

Možnost vyhnout se tak nebezpečným důsledkům se nachází v představě zástupného utrpení v kříži Ježíše Krista. Tato myšlenka ovšem předpokládá, že spolu můžeme propojit představu utrpení a Boha, a toto spojení je v širokých vrstvách hinduismu i soudobé víry v reinkarnaci nemyslitelné a nepřijatelné.

V moderních hnutích indických guruů, především ve skupinách Rádhasvámího hnutí, se ovšem mistrovi připisuje kristovská funkce: Spaluje karmu nahromaděnou z předchozích životů (saňcita karma), zmírňuje působení karmy již působící v tomto životě (prárabdha karma) a pomáhá člověkovi, aby neprodukoval žádnou novou karmu (krijamán nebo ágámí karma) – ovšem jen vlastním učedníkům, které sám inicioval.

Guruovy nemoci se často vysvětlují tím, že zástupně přijímá karmu svých přívrženců. Čím nesnesitelnější se tíže karmy stává, tím více narůstá tušení, že může být překonána pouze zástupným utrpením.

Biblický názor, že spravedlnost a láska spolu souvisí, se projevuje i v Ježíšových slovech, že první budou posledními a že prostitutky předejdou zbožné do Božího království. Vyjadřuje ho i to, že do své společnosti přijímal vinou zatížené outsidery, namísto co by jim kázal, že si musejí sami sníst, co si navařili. Z této půdy roste jiná představa společnosti a společenského soužití než na půdě prosycené představami o karmě, kde navíc existuje přinejmenším pokušení spojovat spolu karmu a kasty, nikoli spravedlnost a lásku.

Také víra ve vyrovnávající moc smrti, jak ji ukazují středověká zobrazení tance smrti, v němž jsou spolu spojeni žebráci a králové, darebáci a kněží, je ve zjevném rozporu s vírou v karmu. Ta vychází z podstatné a sebou samými zaviněné nerovnosti lidí, která pokračuje a projevuje se i za hranicemi smrti.

Víra v karmu přikládá velkou váhu lidskému jednání, především působení jednání na jednajícího samotného. Bezprostřední účinek vraždy postihuje zavražděného; jednání má sociální důsledky. To se zdůrazňuje v křesťanství. Naproti tomu působí karma, jak řekl indický křesťan Sádhu Sundar Singh, jako průklepový papír: čin přenese barvivo na jednajícího a otiskne se v něm. Charakter je formován jednáním.

To je důležitý aspekt, ale ne jediný a dominující. Sádhu Sundar Singh zdůraznil také, že konec konců může zavrhnout jen člověk sama sebe: Bůh nezavrhuje nikoho, ale naše hříchy nás mohou působením karmického procesu zničit, pokud se neobrátíme ke Kristu. Indické učení o karmě konečně svým způsobem vyjadřuje to, co křesťanská tradice myslí slovem „dědičný hřích“, že se totiž člověk nachází v neblahé situaci, ze které musí hledat vysvobození.

***

Se svolením převzato z knihy: Reinkarnace, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.

Ostatní kapitoly z této knihy na tomto webu:

• Víra v reinkarnaci
• Hinduismus ve zkratce
• Reinkarnace podle Bible
• Smrt, zmrtvýchvstání a Bible