33. neděle v mezidobí - Cyklus A

VSTUPNÍ ANTIFONA

Úmysly, které já mám, směřují k pokoji, ne k trápení, praví Pán. Budete mě vzývat a já vás vyslyším a shromáždím vás ze všech míst, kamkoli jsem vás rozptýlil.

VSTUPNÍ MODLITBA

Věčný Bože, ty jsi původce všeho dobra; vyslyš naše prosby a dej, ať služba tobě je naší stálou radostí, neboť opravdové štěstí člověka je v tom, že ti může celým svým životem sloužit. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Text je výběrem veršů ze závěrečné kapitoly Knihy přísloví, v hebrejštině má charakter hymnu. Chvála dobré manželky byla pro pisatele symbolem požehnaného života vedeného moudrostí. Přeneseně jde o chválu správného životního postoje nejen ženy, ale i manžela hledajícího Boží moudrost.

Př 31,10-13.19-20.30-31

Řádnou ženu, kdo ji najde? Větší cenu má než perly. Srdce jejího manžela na ni spoléhá, o zisk nemá nouzi. Přináší mu jen prospěch, nikdy škodu, po všechny dny svého života. Shání vlnu a len, pracuje radostnou rukou.
Svýma rukama sahá po kuželi, její prsty se chápou vřetena. Svou dlaň otvírá ubožákovi, své rámě nabízí chudákovi.
Půvab zklame, krása prchne, zato žena, která ctí Hospodina, zaslouží si chválu. Dejte jí z výtěžku jejích rukou, neboť u bran ji chválí její díla.

ŽALM 128

V duchu prvního čtení nejde jen o radost nad dobrým životním partnerem, ale také nad správným postojem k životní moudrosti.

Odpověď: Blaze každému, kdo se bojí Hospodina.

Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, – kdo kráčí po jeho cestách. – Budeš jísti z výtěžku svých rukou, – bude ti blaze a dobře.
Tvá manželka bude jako plodná réva – uvnitř tvého domu. – Tvoji synové jako výhonky oliv – kolem tvého stolu.
Hle, tak bývá požehnán muž, – který se bojí Hospodina. – Ať ti Hospodin požehná ze Siónu, – abys viděl štěstí Jeruzaléma – po všechny dny svého života.

2. ČTENÍ

Nejstarší apoštolský list a nejstarší kniha Nového zákona (snad z roku 51 po Kr.) mluví také o posledních věcech. Tehdy, stejně jako dnes, se lidé ptali, kdy to bude a zda se máme posledního příchodu Krista bát.

1 Sol 5,1-6

Co se týká času a chvíle příchodu Páně, není třeba, bratři, abychom vám o tom psali. Víte totiž sami velmi dobře, že onen den Páně přijde jako zloděj v noci.
Až budou lidé říkat: „Je pokoj a bezpečí“, tu na ně znenadání přitrhne záhuba jako porodní bolesti na těhotnou ženu. Nebudou moci uniknout. Ale vy, bratři, nejste ve tmě, že by vás ten den překvapil jako zloděj. Vy všichni jste přece synové světla a synové dne, noc ani tma nemá nad námi právo!
Nesmíme se tedy oddávat spánku jako ostatní, ale naopak: zůstaňme bdělí a střízliví.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Zůstaňte ve mně, a já zůstanu ve vás, praví Pán; kdo zůstává ve mně, ten nese mnoho ovoce. Aleluja.

EVANGELIUM

Matoušovo evangelium uzavírá Ježíšovu veřejnou činnost čtyřmi podobenstvími. Všechna směřují k poslednímu soudu (o věrném služebníku, o deseti družičkách, o hřivnách a o posledním soudu). Zjevný důraz je kladen na odpovědné chování ve srovnání s pouhým strachem či útěkem před zodpovědností. Hřivna (řecky talent) je 30 kg (např. stříbra), šla by srovnat s hodnotou řady milionů korun.

Mt 25,14-30

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: „Jeden člověk se chystal na cesty, zavolal si služebníky a svěřil jim svůj majetek. Jednomu dal pět hřiven, druhému dvě a třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. Ten, který dostal pět hřiven, hned šel, podnikavě jich využil a vyzískal pět dalších. Stejně i ten, který dostal dvě, vyzískal dvě další. Ale ten, který dostal jednu, šel, vykopal v zemi jámu a peníze svého pána ukryl.
Po delší době se pán těch služebníků vrátil a dal se s nimi do účtování.
Přistoupil ten, který dostal pět hřiven, přinesl s sebou pět dalších a řekl: ‘Pane, pět hřiven jsi mi svěřil, hle – dalších pět jsem vydělal.’ Pán mu řekl: ‘Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.’
Přistoupil i ten, který dostal dvě hřivny, a řekl: ‘Pane, dvě hřivny jsi mi svěřil, hle – další dvě jsem vydělal.’ Pán mu řekl: ‘Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.’
Přistoupil pak i ten, který dostal jednu hřivnu, a řekl: ‘Pane, vím, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Měl jsem strach, a proto jsem tvou hřivnu ukryl v zemi. Tady máš, co ti patří.’
Pán mu odpověděl: ‘Služebníku špatný a líný! Věděl jsi, že sklízím, kde jsem nesel, a sbírám, kde jsem nerozsypal? Měl jsi tedy moje peníze uložit u směnárníků a já bych si při návratu vyzvedl i s úrokem, co je moje. Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven. Neboť každému, kdo má, bude dáno a bude mít nadbytek. Kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. A tohoto služebníka, který není k ničemu, hoďte ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů.’“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ

Mé štěstí je být nablízku Bohu, mít útočiště v Pánu, Hospodinu.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

Slavili jsme, Bože, památku smrti a vzkříšení tvého Syna, jak nám to on sám přikázal, a přijali jsme jeho tělo a krev obětované za spásu světa; dej, ať roste naše láska k tobě i k lidem, abychom Krista následovali. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ

Podobenství o hřivnách je v Matoušově verzi podáno tak, že každý, tedy i málo zdatný, dostává od Pána možnost něco podniknout. Klíčové je Pánovo očekávání, že se služebníci vrátí s nějakým užitkem, i kdyby byl malý. Jako by ani nezáleželo na svěřené hodnotě, ale důležité je, co služebník udělal pro to, aby zhodnotil svěřené. Třetí služebník „brblá“ na svého Pána, ale nedělá nic! Právě obraz lamentujícího služebníka je pro církev tak typický. Pán však nebere lamentování vážně. Jeho otázka zůstává a nelze ji zamlžit: „Co jsi skutečně učinil?“

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

PONDĚLÍ 20. 11.

1. čtení 1 Mak 1,10-15.41-43.54-57.62-64

Proti Izraeli vzplál velmi veliký hněv.

Čtení z první knihy Makabejské.

Z krále Antiocha vzešel hříšný výhonek, syn Antioch Epifanes, který byl kdysi v Římě jako rukojmí. Králem se stal stého třicátého sedmého roku řecké vlády. V těch dnech povstali z Izraele bohaprázdní lidé a přemluvili mnohé. Říkali: „Pojďme a sjednejme s okolními národy smlouvu, neboť od té doby, kdy jsme se od nich odloučili, stihlo nás mnoho zlého.“ Tato řeč se jim zalíbila. Někteří z lidu byli tak horliví, že se odebrali ke králi, a ten jim dovolil, aby zavedli pohanské mravy. Vystavěli tedy v Jeruzalémě tělocvičnu podle obyčeje pohanů, znovu si udělali předkožky, a tak odpadli od svaté smlouvy. Spřátelili se s pohany, zaprodali se (jim) a konali zlo. Zatím král vydal pro celou svou říši rozkaz, že všichni musí vytvořit jeden národ a každý že se musí vzdát vlastních obyčejů. Všechny národy se podrobily královu rozkazu. I mnohým z Izraele se líbilo královo náboženství, obětovali modlám a znesvěcovali sobotu. Patnáctého dne měsíce kislevu, stého čtyřicátého pátého roku, byla postavena na zápalném oltáři ohavná modla a v okolních judských městech zbudovali oltáře. U dveří domů a na ulicích se pálilo kadidlo. Knihy Zákona, které našli, roztrhali a pak je hodili do ohně. Když byla u někoho nalezena kniha Smlouvy nebo když se někdo řídil podle Zákona, královský rozsudek ho odsoudil na smrt. Ale mnozí z Izraele se vzmužili a umínili si pevně, že nebudou jíst nečisté pokrmy a raději zemřou, než aby se poskvrnili nečistými pokrmy a znesvětili svatou smlouvu a skutečně zemřeli. Proti Izraeli vzplál velmi veliký hněv.

Mezizpěv Žl 119,53.61.134.150.155.158

Zachovej mi život, Pane, a budu dbát na tvá přikázání.

Pobouření mě jímá pro bezbožníky,
kteří opouštějí tvůj zákon.

Ovinuly mě provazy bezbožníků,
ale nezapomněl jsem na tvůj zákon.

Vysvoboď mě z útisku lidí,
chci dbát na tvá nařízení.

Blíží se ti, kdo mě lstivě pronásledují,
daleko jsou od tvého zákona.

Daleko je od bezbožníků spása,
neboť tvé příkazy nehledají.

Viděl jsem odpadlíky a zhnusili se mi,
poněvadž nedbali na tvůj výrok.


Zpěv před evangeliem

Aleluja. Já jsem světlo světa, praví Pán, kdo mě následuje, bude mít světlo života. Jan 8,1

Evangelium Lk 18,35-43

Co chceš, abych pro tebe udělal? – Pane, ať vidím.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Když se Ježíš blížil k Jerichu, seděl u cesty jeden slepec a žebral. Slyšel, že jde kolem zástup, a ptal se, co to znamená. Pověděli mu, že tudy prochází Ježíš Nazaretský. Tu zvolal: „Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ Ti, kteří šli napřed, ho okřikovali, aby mlčel. On však ještě víc křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ Ježíš se zastavil a poručil, aby ho k němu přivedli. Když se přiblížil, zeptal se ho: „Co chceš, abych pro tebe udělal?“ Odpověděl: „Pane, ať vidím!“ Ježíš mu řekl: „Prohlédni! Tvá víra tě uzdravila.“ Ihned začal vidět; velebil Boha a šel za ním. A všechen lid, který to viděl, vzdal Bohu chválu.

Komentář: 1 Mak 1,10-15.41-43.54-57.62-64
Spolu s novým stylem, vnuceným řeckou nadvládou, přichází porušení zákona, oddání se modloslužbě. Dnes, jako tenkrát, je potřeba jít někdy proti proudu!

ÚTERÝ 21. 11.

1. čtení 2 Mak 6,18-31

Zříkám se svého života, abych zanechal ušlechtilý příklad hrdinné smrti za svaté a vznešené zákony.

Čtení z druhé knihy Makabejské.

Eleazara, jednoho z nejpřednějších znalců Písma, muže pokročilého věku a ctihodného vzhledu, nutili jíst vepřové maso tím, že mu násilím otevřeli ústa. On však si raději vyvolil slavnou smrt než potupný život. Maso vyplivl a dobrovolně přistoupil k mučidlu. Tak i při lásce k svému životu by se měli chovat všichni, kdo mají odvahu odmítnout to, co není dovoleno jíst. Ti, kteří dozírali nad nezákonnou obětní hostinou, vzali ho stranou a – poněvadž s ním byli dávno známí – domlouvali mu, aby jedl přinesené maso, které je mu dovoleno jíst a které si sám připraví, ale aby předstíral, že jí z masa obětovaného (modlám), jak to král přikázal. Když bude tak jednat, unikne smrti a bude mít užitek z (jejich) laskavosti pro staré přátelství, které ho k nim váže. On však pojal vznešené rozhodnutí, hodné jeho věku, vážnosti stáří, znamenitého veřejného postavení, vzorného chování od mládí, ale zvláště přiměřené svatým a od Boha daným zákonům. Bez váhání prohlásil, aby ho raději poslali na onen svět. „Neboť“ – řekl – „přetvářka není vhodná pro náš věk. Mnozí z mladých lidí by se mohli domnívat, že devadesátiletý Eleazar přešel k pohanství, a tak by kvůli mně mou přetvářkou pro zcela kratičký zbytek života byli svedeni a já sám bych pokryl své stáří hanebnou skvrnou. Neboť i kdybych nyní ušel mučení od lidí, neuniknu ani živý ani mrtvý rukám Všemohoucího. Proto se nyní mužně zříkám svého života a ukážu se hodným svého stáří, abych zanechal mladým lidem ušlechtilý příklad ochotné a hrdinné smrti za svaté a vznešené zákony.“ Když to řekl, šel ihned k mučidlu. Ti, kdo ho vedli, změnili své laskavé chování, které mu nedávno prokazovali, v chování tvrdé, protože slova, která předtím pronesl, byla z jejich hlediska holé bláznovství. Když pod ranami dokonával, sténal a pravil: „Pán ví ve své svatosti a moudrosti, že ačkoli jsem mohl uniknout smrti, snáším ukrutné bolesti bičování na těle, v duši však je s radostí trpím pro bázeň před ním.“ Tak dokonal a svou smrtí zanechal nejen mladým, ale všemu lidu příklad statečnosti a památku ctnosti.

Mezizpěv Žl 3,2-3.4-5.6-7

Hospodin mi pomáhá.

Hospodine, kolik je těch, kdo mě sužují!
Mnoho jich na mě dotírá!
Mnoho jich o mně říká:
„Ani Bůh mu nepomůže!“

Ty však, Hospodine, jsi můj štít,
jsi má chlouba, ty mi pozvedáš hlavu!
Hlasitě jsem volal k Hospodinu,
a vyslyšel mě ze své svaté hory.

Klidně jsem ulehl a usnul.
Probudil jsem se, protože mi Hospodin pomáhá.
Nezaleknu se ani tisíců,
kteří mě obkličují.



Zpěv před evangeliem

Aleluja. Bůh si nás zamiloval a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy. 1 Jan 4,10

Evangelium Lk 19,1-10

Syn člověka přišel hledat a zachránit, co zahynulo.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. Byl tam jistý člověk, jmenoval se Zacheus. Byl to vrchní celník, velmi bohatý. Rád by uviděl Ježíše, jak vypadá, ale nemohl, protože tam bylo plno lidí a on byl malé postavy. Běžel napřed a vylezl na fíkovník, aby ho viděl, protože tudy měl procházet. Když Ježíš přišel k tomu místu, podíval se nahoru a řekl mu: „Zachee, pojď rychle dolů: dnes musím zůstat v tvém domě.“ On rychle slezl dolů a s radostí ho přijal. Všichni, jakmile to uviděli, reptali a říkali: „Vešel jako host k hříšníkovi!“ Zacheus se zastavil a řekl Pánu: „Polovici svého majetku, Pane, dám chudým, a jestli jsem někoho o něco ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně!“ Ježíš mu řekl: „Dnes přišla do tohoto domu spása. Vždyť i on je potomek Abrahámův. Syn člověka přišel hledat a zachránit, co zahynulo.“

Komentář: 2 Mak 6,18-31
I z nedávné doby ke mně mluví vzory statečnosti a odporu. Následování Ježíše předpokládá odvahu postavit se většině. Připravuji se na to?

STŘEDA 22. 11.

1. čtení 2 Mak 7,1.20-31

Stvořitel vesmíru vám znovu dá ducha a život.

Čtení z druhé knihy Makabejské.

Přihodilo se, že zajali sedm bratrů s jejich matkou. Král je dal mrskat biči a volskými řemeny, aby je přinutil jíst zakázané vepřové maso. Nadmíru je hodná obdivu a slavné památky jejich matka: v jediném dni viděla hynout sedm synů, ale snášela to statečně, protože důvěřovala v Boha. Plná ušlechtilosti povzbuzovala každého z nich rodnou řečí a ženskou povahu zocelila mužským smýšlením. Řekla jim: „Nevím, jak jste se objevili v mém lůně, neobdařila jsem vás duchem a životem, neuspořádala jsem údy nikoho z vás. Proto Stvořitel vesmíru, který utváří vznik člověka, který dává původ všem bytostem, vám znovu ve svém milosrdenství dá ducha a život, když o sebe nebudete dbát z lásky k jeho zákonům.“ Antioch v domnění, že jím (matka) opovrhuje, a s podezřením, že ho tupí, přemlouval zbylého nejmladšího syna nejen slovy, ale i přísahou se zavázal, že ho učiní bohatým a šťastným, když odpadne od otcovských zákonů, ano že ho udělá svým přítelem a svěří mu vysoký úřad. Když tomu jinoch nevěnoval pozornost, dal král zavolat matku a domlouval jí, aby se stala jinochovi rádkyní k záchraně. Po mnohých domluvách souhlasila, že svého syna přemluví. Naklonila se k němu a na výsměch krutému tyranu takto promluvila rodnou řečí: „Synu, smiluj se nade mnou! Devět měsíců jsem tě nosila v lůně, po tři roky jsem tě kojila, starala jsem se o tvé vychování a výživu až do tvého nynějšího věku. Prosím tě, synu, pohleď na nebe a na zem, podívej se na vše, co je na nich! Věz, že Bůh to neudělal z věcí, které byly před tím. I lidský rod má stejný původ. Neboj se tohoto kata, buď hoden svých bratří a přijmi smrt, ať tě znovu naleznu s tvými bratry v čas milosrdenství.“ Sotva domluvila, jinoch pravil: „Na co čekáte? Neposlechnu rozkazu krále, poslouchám rozkazu Zákona, který byl dán Mojžíšem našim otcům. Ale ty, který sis na Židy vymyslel kdejaké soužení, neujdeš rukám Božím!“

Mezizpěv Žl 17,1.5-6.8+15

Až procitnu, nasytím se pohledem na tebe, Hospodine!

Slyš, Hospodine, spravedlivou žádost,
všimni si mého nářku,
popřej sluchu mé modlitbě z bezelstných rtů!

Mé kroky pevně setrvaly na tvých stezkách,
nezakolísaly mé nohy.
Volám k tobě, protože mě vyslyšíš, Bože,
popřej mi sluchu, slyš mé slovo!

Opatruj mě jako zřítelnici oka,
do stínu svých perutí mě ukryj.
Já však ve spravedlnosti uzřím tvou tvář,
až procitnu, nasytím se pohledem na tebe.

Zpěv před evangeliem

Aleluja. Já jsem vás vyvolil, abyste šli a přinášeli užitek, a váš užitek aby byl trvalý, praví Pán. Jan 15,16

Evangelium Lk 19,11-28

Proč jsi neuložil moje peníze do směnárny?

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Ježíš byl blízko Jeruzaléma a (lidé) mysleli, že se Boží království musí ihned objevit; pověděl jim (toto) podobenství. „Jeden urozený člověk odcházel do daleké země, aby převzal královskou důstojnost a pak aby se vrátil. Zavolal si deset svých služebníků, svěřil jim deset hřiven a řekl jim: `Hospodařte s nimi, dokud se nevrátím.' Ale jeho občané ho nenáviděli; poslali proto za ním poselstvo se vzkazem: `Nechceme toho člověka za krále!' On se však vrátil s královskou hodností a nařídil předvolat k sobě ty služebníky, kterým svěřil peníze, aby zjistil, kolik kdo vyzískal. Přišel první a řekl: `Pane, tvoje hřivna vyzískala deset hřiven.' Řekl mu: `Správně, dobrý služebníku! Že jsi byl věrný v maličkosti, budeš mít pod mocí deset měst.' Přišel druhý a řekl: `Pane, tvoje hřivna vynesla pět hřiven.' Odpověděl mu: `A ty budeš mít pod sebou pět měst.' Další přišel a řekl: `Pane, tady je tvoje hřivna; měl jsem ji uloženou v šátku. Bál jsem se tě, protože jsi přísný člověk: bereš, co jsi nedal, sklízíš, co jsi nezasel.' On mu na to řekl: `Špatný služebníku! Z tvých vlastních slov tě budu soudit. Věděl jsi, že jsem přísný člověk: beru, co jsem nedal, a sklízím, co jsem nezasel? Proč jsi tedy neuložil moje peníze do směnárny? A já, až bych přišel, vyzvedl bych je i s úrokem.' Těm, kdo stáli okolo, řekl: `Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven!' Namítli mu: `Pane, ten má už deset hřiven.' `Říkám vám: Každému, kdo má, bude dáno, kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. Ale ty moje nepřátele, kteří mě nechtěli za svého krále, přiveďte sem a přede mnou je pobijte!'„ Po těch řečech šel dál, vzhůru do Jeruzaléma.

Komentář: 2 Mak 7,1.20-31
Matka, která dodávala odvahu svou statečností, je vzorem pro naše chování v církvi. Odvážné ženy, které povzbuzovaly své vězněné muže, ač byly nezřídka nucené k rozvodu. Vzor pro každodenní nesení břemene v dobách klidných!

ČTVRTEK 23. 11.

1. čtení 1 Mak 2,15-29

Budeme kráčet podle Smlouvy našich otců.

Čtení z první knihy Makabejské.

Královi vyslanci, kteří nutili k odpadu, přišli do města Modinu, aby vyžadovali oběti. Mnozí z Izraele se k nim přidali. Matatiáš a jeho synové stáli stranou. Královi vyslanci se ujali slova a řekli Matatiášovi: „Jsi vážený a vlivný hodnostář v tomto městě a máš oporu v synech a příbuzných. Nuže, přistup první a vykonej králův rozkaz, jak to učinili všechny národy, Judovci i ti, kteří zůstali v Jeruzalémě. Ty a tvoji synové budete mezi královými přáteli a budete poctěni zlatem, stříbrem a mnohými dary.“ Matatiáš v odpověď hlasitě volal: „I když všechny národy, které jsou pod panstvím krále, ho poslouchají, od náboženství svých otců odpadají a jeho příkazům se podrobují, já, moji synové a příbuzní budeme kráčet podle Smlouvy našich otců. Bůh nás chraň, abychom opustili Zákon a jeho ustanovení. Králových rozkazů neposlechneme a od našeho náboženství neustoupíme ani napravo, ani nalevo.“ Sotva však domluvil, před očima všech přistoupil jeden Žid, aby podle králova rozkazu obětoval na oltáři v Modinu. Když to Matatiáš uviděl, rozhorlil se, až do ledví se zachvěl a vzplanul hněvem podle Zákona. Vrhl se na něho a zabil ho u oltáře. Zároveň zabil i králova úředníka, který měl nutit k oběti, a rozbořil oltář. Horlil pro Zákon, jako učinil kdysi Pinchas Zimrimu, synu Saluovu. Potom Matatiáš volal hlasitě po městě: „Za mnou, kdo horlí pro Zákon a zachovává Smlouvu!“ A uprchl se svými syny do hor a všechen majetek zanechali v městě. Tehdy mnozí, kteří hledali spravedlnost a právo, odešli na poušť a tam se usídlili.

Mezizpěv Žl 50,1-2.5-6.14-15

Kdo žije správně, tomu ukážu Boží spásu.

Svrchovaný Bůh, Hospodin, promluvil a volal zem
od východu slunce až na západ.
Bůh zazářil ze Siónu plného nádhery:
přichází náš Bůh a nemlčí.

„Shromážděte mi mé svaté,
kteří obětí sjednali mou smlouvu!“
A nebesa zvěstují jeho spravedlnost,
že sám Bůh je soudcem.

„Přinášej Bohu oběť chvály
a plň Nejvyššímu své sliby!
Pak mě vzývej ve dni soužení,
vysvobodím tě, a budeš mě chválit.“


Zpěv před evangeliem

Aleluja. Nezatvrzujte dnes svá srdce, ale slyšte hlas Hospodinův. Srov. Žl 95(94),8ab

Evangelium Lk 19,41-44

Kéž bys poznalo, co vede k pokoji!

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Když se Ježíš přiblížil k Jeruzalému a uviděl město, zaplakal nad ním a řekl: „Kéž bys v tento den poznalo i ty, co je pro tebe k pokoji! Nyní však je to tvým očím skryté. Neboť přijdou na tebe dny, kdy tě tvoji nepřátelé obklíčí náspem, oblehnou tě a sevřou ze všech stran, srovnají tě se zemí, (vyhladí) tvé děti a nenechají v tobě kámen na kameni, protože jsi nepoznalo čas, kdy ti Bůh nabídl svou přízeň.“

Komentář: 1 Mak 2,15-29
Horlivost pro Hospodina, dnes těžko pochopitelná! Proto říkáme, že je málo „povolání“. Vycházela z dobrovolného rozhodnutí obětovat se a nešlo-li jinak, odejít z civilizace na poušť. A odtamtud zachraňovat…

PÁTEK 24. 11.

1. čtení - 1 Mak 4,36-37.52-59

Slavili posvěcení oltáře a s radostí obětovali celopaly.

Čtení z první knihy Makabejské.

Juda a jeho bratři řekli: „Hle, naši nepřátelé jsou poraženi, pojďme očistit svatyni a znovu ji posvětit.“ Všechno vojsko se shromáždilo a vystoupilo na horu Sión. Dvacátého pátého dne devátého měsíce – měsíce kislevu – roku sto čtyřicátého osmého vstali časně zrána a podle zákona přinesli oběti na novém zápalném oltáři, který zbudovali. Téhož měsíce a téhož dne, kdy ho pohané znesvětili, byl zasvěcen zpěvy za doprovodu citer, harf a cimbálů. Všechen lid padl na tvář, klaněli se a do nebe velebili Boha, který jim popřál zdar, osm dní slavili posvěcení oltáře, s radostí obětovali celopaly a přinesli oběti díků a chvály. Průčelí chrámu ozdobili zlatými věnci a štítky, obnovili brány i vedlejší místnosti a zasadili do nich dveře. V lidu byla velmi veliká radost a potupa od pohanů byla odčiněna. Juda, jeho bratři a celé shromáždění Izraele ustanovili, aby se dny posvěcení oltáře slavili s radostí a jásotem každoročně ve svůj čas po osm dní od dvacátého pátého dne měsíce kislevu.

Mezizpěv 1 Kron 29,10bc.11abc.11d-12a.12bcd

Chválíme tvé slavné jméno, Hospodine!

Veleben buď, Hospodine,
Bože Izraele, našeho otce,
od věků na věky.

Tvá je, Hospodine, velikost a moc,
nádhera, lesk i vznešenost,
neboť tobě patří všechno na nebi i na zemi.

Tobě, Hospodine, přísluší kralovat,
ty jsi svrchovaně povýšený nade vším,
od tebe je bohatství a velebnost.

Ty vládneš nade vším,
v tvé ruce je síla a moc,
z tvé ruky pochází všechna velikost a vláda.


Zpěv před evangeliem

Aleluja. Moje ovce slyší můj hlas, praví Pán, já je znám a ony jdou za mnou. Jan 10,2

Evangelium Lk 19,45-48

Z domu Božího jste udělali lupičské doupě.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Když Ježíš vešel do chrámu, začal vyhánět prodavače a řekl jim: „Je psáno: `Můj dům má být domem modlitby', ale vy jste z něho udělali lupičské doupě.“ Každý den učil v chrámě. Velekněží a učitelé Zákona i přední muži z lidu usilovali o to, aby ho zahubili, ale nevěděli, jak to provést, protože všechen lid (na něm) visel a (rád) mu naslouchal.

Komentář: 1 Mak 4,36-37.52-59
Radost a obnova národa začaly obnovou chrámu. Poučné i pro nás: zůstane jen to, co je napojené na Boha.

SOBOTA 25. 11.

1. čtení 1 Mak 6,1-13

Pro zlo, které jsem způsobil v Jeruzalémě, hynu zármutkem.

Čtení z první knihy Makabejské.

Když král Antioch procházel severní provincie, slyšel, že v Elymaidě v Persii je město proslulé bohatstvím, stříbrem a zlatem. Je v něm velmi bohatý chrám, obdarovaný zlatou zbrojí, pancíři a štíty, které tam zanechal syn Filipův Alexandr, Makedoňan, který první vládl Řekům. (Antioch) šel a hledal, jak by se zmocnil města a vyloupil ho, ale nepodařilo se mu to, poněvadž se obyvatelé města o tom doslechli a utkali se s ním v bitvě. On utekl, odtáhl odtamtud s velkým zklamáním a vrátil se do Babylónie. Tu přišel kdosi a ještě v Persii mu oznámil, že vojsko, které táhlo do Judska, bylo poraženo. A že Lysias, který vytáhl v čele velkého vojska, musel uprchnout před Židy. Ti se obohatili zbraněmi, lidmi a velkou válečnou kořistí, kterou pobrali poraženému vojsku. Strhli ohavnost, kterou on v Jeruzalémě vystavěl, a jak to bylo dříve, vysokými hradbami obehnali svatyni i jeho město Betsuru. Když král uslyšel tuto zprávu, ulekl se otřesen do hloubi, padl na lůžko a onemocněl zlostí, že se mu nesplnilo jeho přání. Byl tam mnoho dní v těžké trudnomyslnosti, která se stále vracela, takže se říkalo, že umírá. Zavolal všechny své přátele a řekl jim: „Spánek se od mých očí vzdálil, trudnomyslnost mi svírá srdce, a proto si říkám: Do jaké tísně jsem se dostal, v jak velké bouři to jsem! Jak jsem byl ctěný a milovaný ve své moci! Nyní si však vzpomínám na zlo, které jsem způsobil v Jeruzalémě, kde jsem pobral všechny stříbrné a zlaté nádoby a bezdůvodně jsem dal utratit obyvatele Judska. Poznávám, že proto mě stihlo toto neštěstí. Hle, hynu zármutkem v cizí zemi!“

Mezizpěv Žl 9,2-3.4+6.16+19

Rozjásám se nad tvou pomocí, Hospodine!

Hospodine, chci tě oslavovat z celého svého srdce,
chci vyprávět o všech tvých podivuhodných skutcích.
V tobě se chci radovat a jásat,
opěvovat tvé jméno, Svrchovaný.

Protože se moji nepřátelé stáhli,
zhroutili se a zanikli před tvou tváří.
Obořil ses na pohany, bezbožníka jsi potřel,
navždy jsi vyhladil jejich jméno.

Pohané zapadli do jámy, kterou vykopali,
noha jim uvázla v léčce, kterou nastražili,
neboť nebude navěky zapomenut chudák,
naděje ubohých nezajde navždy!

Zpěv před evangeliem

Aleluja. Náš spasitel Ježíš Kristus zlomil moc smrti a přinesl nám světlo nepomíjejícího života v evangeliu. 2 Tim 1,10b

Evangelium Lk 20,27-40

Bůh není Bohem mrtvých, ale živých.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

K Ježíšovi přistoupilo několik saduceů, kteří tvrdí, že není vzkříšení, a otázali se ho: „Mistře, Mojžíš pro nás ustanovil: `Zemře-li někomu bratr, který měl manželku, ale byl bezdětný, ať si tu manželku vezme jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.' Bylo tedy sedm bratrů. První se oženil a zemřel bezdětný. Ženu si vzal druhý a třetí a stejně tak (všech) sedm, nezanechali však děti a zemřeli. Nakonec zemřela i ta žena. Kterému z nich bude tedy ta žena náležet při vzkříšení? Vždyť ji mělo za manželku všech sedm!“ Ježíš jim řekl: „Lidé tohoto světa se žení a vdávají. Ale ti, kdo budou uznáni za hodné dosáhnout onoho světa a vzkříšení z mrtvých, nebudou se ženit ani vdávat. Už přece nemohou zemřít, jsou totiž rovní andělům a jsou syny Božími, neboť mají účast na vzkříšení. A že mrtví budou vzkříšeni, to naznačil i Mojžíš ve (vyprávění o hořícím) keři, když nazývá Pána `Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jakubovým'. On přece není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni žijí pro něho.“ Někteří z učitelů Zákona mu na to řekli: „Mistře, dobře jsi odpověděl!“ Nikdo se pak už neodvážil dát mu nějakou otázku.

Komentář: 1 Mak 6,1-13
Král Antioch, který šířil násilí, umírá v zoufalství. Na konci církevního roku mohu vzpomenout na všechny pronásledovatele církve. Ne s pocitem msty a zadostiučinění, ale spíš s lítostí…

 

*****************************************

 

SOUVISEJÍCÍ:

 

KRÁTKÁ REFLEXE NEDĚLNÍHO TEXTU 
https://www.vira.cz/Texty/Tema-tydne/

 

NEDĚLNÍ KÁZÁNÍ
(i přímluvy na základě biblických textů)
https://www.pastorace.cz/kazani

 

AKTUÁLNÍ PŘÍMLUVY
na každou neděli na základě současného dění:
https://www.vira.cz/red/primluvy-dle-aktualniho-deni

 

VIDEO / AUDIO  K NEDĚLNÍM ČTENÍM

"Lomecká vigilie" od P. Josefa Prokeše z poutního místa Lomec u Vodňan
https://www.vira.cz/red/lomecka-vigilie 

Úvody od P. Vojtěcha Kodeta O.Carm
https://www.vira.cz/red/Videouvod-do-nedele-Kodet

Kázání P. Josefa Prokeše z poutního místa Lomec u Vodňan
https://www.vira.cz/red/kazani-lomec

 

LITURGICKÝ KALENDÁŘ 
https://www.pastorace.cz/liturgicky-kalendar 

 

BOHOSLUŽBY V PŘÍMÉM PŘENOSU
Bohoslužby v přímém přenosu pravidelně vysílá Radio Proglas a televize Noe.
www.tvnoe.cz  
www.proglas.cz