Sekce: Nedělní liturgie
6. 6. 2021
10. neděle v mezidobí - Cyklus B
Zamyšlení k evangeliu této neděle
Každý z nás může poznávat Boha, pro kterého neplatí smrt
VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA
Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, před kým bych se třásl? Moji protivníci a nepřátelé klopýtají a klesají.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, od tebe pochází všechno dobré; slyš naše pokorné prosby a dej, abychom tebou vedeni poznávali, co je správné, a s tvou pomocí to také konali. Prosíme o to skrze tvého Syna…
1. ČTENÍ
Vyprávění o prvotním hříchu pokračuje „vyšetřováním“ celé události. Adam svaluje vinu na ženu, žena na hada. Hříchem vstoupil mezi muže („adam“ znamená „člověk“) a ženu nesoulad. Prvotní duchovní čistota se ztratila. Bůh se zlem nevede žádnou diskusi! Tento Boží postoj předznamenává Ježíšovo jednání v dnešním evangeliu.
Gn 3,9-15
Když Adam pojedl ze stromu, zavolal na něj Hospodin Bůh a řekl mu: „Kde jsi?“
On odpověděl: „Slyšel jsem tvůj hlas v zahradě a bál jsem se, že jsem nahý, a proto jsem se skryl.“
Bůh řekl: „Kdopak ti pověděl, že jsi nahý? Jistě jsi jedl ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst!“
Člověk odpověděl: „Žena, kterou jsi mi dal, ta mi dala z toho stromu, a tak jsem jedl.“
Hospodin Bůh se zeptal ženy: „Cos to udělala?“
Žena odpověděla: „Had mě svedl, a tak jsem jedla.“
Tu řekl Hospodin Bůh hadovi: „Protože jsi to udělal, buď zlořečený mezi všemi krotkými i divokými zvířaty. Budeš se plazit po břichu a žrát prach po všechny dny svého života. Nepřátelství ustanovuji mezi tebou a ženou, mezi potomstvem tvým a jejím. Její potomstvo ti rozdrtí hlavu, zatímco ty budeš šlapat po jeho patě.“
ŽALM 130
Zkušenost hříchu je bolestivá. Člověk zklamal druhé i sebe. V této situaci se žalmista modlí s důvěrou, že Bůh má moc uzdravit hřích i zlo!
Odpověď: U Hospodina je slitování, hojné je u něho vykoupení.
Z hlubin volám k tobě, Hospodine, – Pane, vyslyš můj hlas! – Tvůj sluch ať je nakloněn – k mé snažné prosbě!
Budeš-li uchovávat v paměti viny, Hospodine, – Pane, kdo obstojí? – Ale u tebe je odpuštění, – abychom ti mohli v úctě sloužit.
Doufám v Hospodina, – duše má doufá v jeho slovo, – má duše čeká na Pána – více než stráže na svítání.
Více než stráže na svítání – ať čeká Izrael na Hospodina, – neboť u Hospodina je slitování, – hojné je u něho vykoupení. – On vykoupí Izraele – ze všech jeho provinění.
2. ČTENÍ
Svatý Pavel se hájí proti nařčení, že se chlubí sám sebou. Mluví o pravé slávě působené Bohem a odkazuje na vlastní slabost. Připomíná slova o pokladu víry, který máme v „hliněné nádobě“. Odvolává se na druhou knihu Mojžíšovu (Ex 34,29-30), kde se Mojžíšovi po setkání s Bohem rozzářila tvář. Slovo „sláva“ znamená v hebrejštině též „hmotnost“ nebo „tíhu“.
2 Kor 4,13 – 5,1
Bratři! Protože máme téhož ducha víry, jak je řečeno v Písmu: „Uvěřil jsem, a proto jsem mluvil“, věříme i my, a proto také mluvíme. Vždyť víme, že ten, který vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí s Ježíšem i nás a společně s vámi nás postaví před něho.
Všecko se to přece děje pro vás: čím více se totiž rozmnoží milost, tím větší počet lidí bude potom projevovat vděčnost k Boží oslavě.
A proto neklesáme na mysli. Tělo nám sice chátrá, ale duše se den ze dne zmlazuje, neboť nynější lehké břemeno utrpení zjednává nám nad každou míru věčnou tíhu slávy, protože nám neleží na srdci věci viditelné, ale neviditelné. Věci viditelné přece pominou, ale neviditelné budou trvat věčně.
Víme totiž, až bude stržen stan, v kterém tady na zemi bydlíme, že nám Bůh dá obydlí jiné. Ne dům udělaný lidskýma rukama, ale věčný v nebi.
ZPĚV PŘED EVANGELIEM
Aleluja. Nyní bude vládce tohoto světa vypuzen, praví Pán; a já, až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny lidi k sobě. Aleluja.
EVANGELIUM
Dnešní text navazuje na vyvolení dvanácti učedníků. Marek podtrhl význam této nové rodiny. Pro porozumění Bohu totiž nejsou důležité rodové vazby, konexe ani zvláštní studia (učitelé Zákona), ale otevřenost Božímu Duchu.
Mk 3,20-35
Ježíš vešel do jednoho domu a znovu se shromáždil zástup lidu, takže se nemohli ani najíst. Jakmile o tom uslyšeli jeho příbuzní, vypravili se, aby se ho zmocnili; říkalo se totiž, že se pomátl na rozumu.
Učitelé Zákona, kteří přišli z Jeruzaléma, tvrdili o Ježíšovi: „Je posedlý Belzebubem. Vyhání zlé duchy s pomocí vládce zlých duchů.“
Zavolal si je a mluvil k nim v podobenstvích: „Jak může satan vyhánět satana? Je-li království v sobě rozdvojeno, takové království nemůže obstát. Je-li dům v sobě rozdvojen, takový dům nebude moci obstát. Jestliže satan vystoupil proti sobě a je rozdvojen, nemůže obstát, ale je s ním konec. Nikdo přece nemůže vniknout do domu siláka a uloupit jeho věci, jestliže toho siláka napřed nespoutá. Teprve potom mu dům může vyloupit.
Amen, pravím vám: Všechno bude lidem odpuštěno, hříchy i rouhání, kterých se dopustili. Kdo by se však rouhal Duchu svatému, nedojde odpuštění navěky, ale bude vinen věčným hříchem.“ To řekl proto, že tvrdili: „Je posedlý nečistým duchem.“
Přišla jeho matka a jeho příbuzní. Zůstali stát venku a dali si ho zavolat. Kolem sedělo plno lidí. Řekli mu: „Tvoje matka a tvoji příbuzní se venku po tobě ptají!“
Odpověděl jim: „Kdo je má matka a moji příbuzní?“ A rozhlédl se po těch, kteří seděli dokola kolem něho, a řekl: „To je má matka a to jsou moji příbuzní! Každý, kdo plní vůli Boží, to je můj bratr i sestra i matka.“
ANTIFONA, MODLITBA PO PŘIJÍMANÍ
Hospodine, má skálo, mé útočiště, zachránce můj! Můj Bože, ochrano má!
K ZAMYŠLENÍ
Jakou mocí jedná? Jde o legitimní a zásadní otázku. Jedná-li Ježíš mocí, kterou mu dávají démoni, je třeba se od něj držet dál. Tato otázka má však i opačný dopad. Pokud Ježíš jedná mocí Boží, lze zůstat netečný? V evangelijním úryvku se nám zachovalo vzácné svědectví, že sami Ježíšovi příbuzní neví a tápou. Hledání není hřích, pokud je člověk otevřen pravdě.
TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN
7. 6.
2 Kor 1,1-7
Pavel, z Boží vůle apoštol Krista Ježíše, a bratr Timotej církevní obci Boží v Korintě a všem křesťanům v celé Achaji. Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista. Buď veleben Bůh, Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy. On nás těší ve všech našich souženích, abychom pak mohli těšit druhé v jakémkoli soužení tou útěchou, jakou Bůh potěšuje nás. Jako se na nás ze všech stran valí Kristovo utrpení, tak se nám také skrze Krista dostává všestranné útěchy. Když my jsme v trápení, vám z toho plyne útěcha a záchrana; když se nám dostává útěchy, plyne z toho útěcha i pro vás. A ta potom způsobuje, že statečně snášíte stejná utrpení jako my. A proto máme, pokud jde o vás, pevnou naději; víme, že jako máte účast v našich souženích, tak budete mít účast i v naší útěše.
Mezizpěv – Žl 34,2-3. 4-5. 6-7. 8-9
Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.
Ustavičně chci velebit Hospodina,
vždy bude v mých ústech jeho chvála.
V Hospodinu nechť se chlubí moje duše,
ať to slyší pokorní a radují se.
Velebte se mnou Hospodina,
oslavujme spolu jeho jméno!
Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mě
, vysvobodil mě ze všech mých obav.
Pohleďte k němu, ať se rozveselíte,
vaše tvář se nemusí zardívat hanbou.
Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel,
pomohl mu ve všech jeho strastech.
Jak ochránce se utábořil Hospodinův anděl
kolem těch, kdo Hospodina ctí, a vysvobodil je.
Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý,
blaze člověku, který se k němu utíká.
Mt 5,1-12
Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu, a jak se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Otevřel ústa a učil je: "Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni. Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny. Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu. Tak přece pronásledovali proroky, kteří byli před vámi."
Komentář: Mt 5,1-12
Možná i já jsem pocítil pravé štěstí, když jsem se něčeho vzdal. Nejde zde o ztráty, ale naopak o získání pravé svobody.
8. 6.
2 Kor 1,18-22
(Bratři!) Bůh je věrný: když k vám mluvíme, neznamená to zároveň `ano' i `ne'. Vždyť přece Boží Syn Ježíš Kristus, kterého jsme u vás hlásali - já totiž, Silván a Timotej - nebyl zároveň `ano' i `ne', ale u něho je pouze `ano'. Všechna Boží zaslíbení (našla) v něm svoje `ano'. Proto skrze něho voláme 'amen' k Boží slávě. Bůh upevňuje nás i vás, abychom byli vždycky spojeni s Kristem: posvětil nás, vtiskl nám svou pečeť, a tak nám vložil do srdce Ducha jako záruku.
Mezizpěv – Žl 119,129.130.131.132.133.135
Ukaž, Pane, jasnou tvář svému služebníku!
Podivuhodná jsou tvá přikázání,
proto je zachovává má duše.
Výklad tvých slov osvěcuje,
poučuje prosté lidi.
Otvírám ústa a nabírám dech,
neboť toužím po tvých předpisech.
Obrať se ke mně a smiluj se nade mnou,
jak činíváš těm, kdo milují tvé jméno.
Veď mé kroky podle svého výroku,
ať mi nevládne žádná nepravost!
Jasnou tvář ukaž svému služebníku
a nauč mě svým příkazům!
Mt 5,13-16
Ježíš řekl svým učedníkům: "Vy jste sůl země. Jestliže však sůl ztratí chuť, čím bude osolena? K ničemu se už nehodí, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže se skrýt město položené na hoře. A když se svítilna rozsvítí, nestaví se pod nádobu, ale na podstavec, takže svítí všem v domě. Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích."
Komentář: Mt 5,13-16
Kéž máme víc zdravého sebevědomí a Kristovo světlo neskrýváme! Pokud je totiž lidé neuvidí, budou hledat „světélka“ jinde…
9. 6.
2 Kor 3,4-11
(Bratři!) Takovou důvěru máme k Bohu skrze Krista, ne že bychom sami sobě mohli něco přičítat, jako (by to pocházelo) od nás, ale když na něco stačíme, je to od Boha. On nám také dal schopnost sloužit nové smlouvě, která (nespočívá) v liteře, ale v duchu. Neboť litera zabíjí, ale duch oživuje. Jestliže služba (Zákonu) vyrytému literami na kamenech a (vedoucí ke) smrti byla spojena s takovým jasem, že se Izraelité nemohli podívat Mojžíšovi do tváře pro záři - třeba pomíjející - (která mu vycházela) z obličeje, jak teprve daleko skvělejší musí být služba Ducha! Neboť jestliže služba (vedoucí k) odsouzení byla tak slavná, oč daleko více bude slávou překypovat služba (vedoucí ke) spravedlnosti! A proto celou tu minulou slávu vůbec ani nejde slávou nazvat, když ji srovnáme s touto nynější nesmírnou slávou. Když se tak slavně projevilo to, co je pomíjející, oč větší slávu má to, co je trvalé!
Mezizpěv – Žl 99,5.6.7.8.9
Svatý jsi, Hospodine, náš Bože!
Oslavujte Hospodina, našeho Boha,
klaňte se u podnože jeho nohou,
neboť je svatá.
Mojžíš a Árón jsou mezi jeho kněžími
a Samuel mezi těmi, kdo vzývali jeho jméno:
vzývali Hospodina, a on je vyslýchal.
Mluvíval k nim v oblačném sloupu,
slýchali jeho příkazy,
zákon, který jim dal.
Hospodine, náš Bože, tys je vyslyšel,
Bože, byls k nim milostivý,
ale také jsi trestal jejich přestupky.
Oslavujte Hospodina, našeho Boha,
klaňte se na jeho svaté hoře,
neboť svatý je Hospodin, náš Bůh!
Mt 5,17-19
Ježíš řekl svým učedníkům: "Nemyslete, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se to všecko nestane. Kdyby tedy někdo zrušil jedno z těchto přikázání - a třebas i to nejmenší - a tak učil lidi, bude v nebeském království nejmenší. Kdo se však bude jimi řídit a jim učit, bude v nebeském království veliký."
Komentář: Mt 5,17-19
Ježíšovo naplnění Tóry mělo jinou podobu, než očekávali jeho současníci. Kéž jsem připraven opravovat své zaběhlé představy o křesťanství a o církvi.
10. 6.
2 Kor 3,15 – 4,1.3-6
(Bratři!) Dodnes leží rouška na srdci Izraelitů, kdykoli se předčítá Mojžíš. Ale až se obrátí k Pánu, rouška bude odstraněna. Ten Pán je však duch; a kde je duch Páně, tam je svoboda. My všichni s nezakrytou tváří odrážíme jako v zrcadle velebnost Páně, a tak se přetvořujeme stále víc a víc k zářivé podobě, jakou má on. (Působí to) duch Páně. Když jsme pověřeni tou službou, nenecháváme se ovládnout malomyslností, protože nám Bůh milosrdně pomáhá. A je-li přesto naše evangelium nesrozumitelné, pak jen těm, kteří jdou k záhubě. Nevěří, neboť bůh tohoto světa je zaslepil, takže nevidí jasně světlo evangelia o božské slávě Krista, Božího obrazu. Vždyť přece nehlásáme sebe, ale (kážeme, že) Ježíš Kristus je Pán, my však že jsme vaši služebníci kvůli Ježíši. Neboť Bůh, který řekl: 'Ať ze tmy zazáří světlo!', zazářil i v našem srdci, aby osvítil (lidi) poznáním Boží velebnosti, která je na Kristově tváři.
Mezizpěv – Žl 85,9ab+10.11-12.13-14
Velebnost Páně bude sídlit v naší zemi.
Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh:
jistě mluví o pokoji pro svůj lid a pro své svaté.
Jistě je blízko jeho spása těm, kteří se ho bojí,
aby sídlila jeho velebnost v naší zemi.
Milosrdenství a věrnost se potkají,
políbí se spravedlnost a pokoj.
Věrnost vypučí ze země,
spravedlnost shlédne z nebe.
Hospodin též popřeje dobro
a naše země vydá plody.
Spravedlnost bude ho předcházet
a spása mu půjde v patách.
Mt 5,20-26
Ježíš řekl svým učedníkům: "Nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do nebeského království nevejdete. Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: 'Nezabiješ.' Kdo by zabil, propadne soudu. Ale já vám říkám: Každý, kdo se na svého bratra hněvá, propadne soudu; kdo svého bratra tupí, propadne veleradě; a kdo ho zatracuje, propadne pekelnému ohni.Přinášíš-li tedy svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem a jdi se napřed smířit se svým bratrem, teprve potom přijď a obětuj svůj dar. Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník neodevzdal soudci a soudce služebníkovi, a byl bys uvržen do žaláře. Amen, pravím ti: Nevyjdeš odtamtud, dokud nezaplatíš do posledního halíře."
Komentář: Mt 5,20-26
Než se spojím s Kristem, mám povinnost smířit se s lidmi. Do pozdravení pokoje chci zahrnout i ty, které „nemusím“. Jen tak je communio – společenství, přijímání jeho Těla pravdivé.
slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova
Oz 11,1.3-4.8c-9
Toto praví Hospodin: „Když byl Izrael ještě chlapcem, zamiloval jsem si ho a z Egypta jsem povolal svého syna. Já jsem Efraima učil chodit, bral jsem je na svá ramena, ale nechtěli uznat, že jsem se o ně staral. Pouty laskavosti jsem je táhl, provazy lásky; byl jsem k nim jako ti, kdo zdvihají dítě ke svým tvářím, a skláněl jsem se k němu, abych mu dal najíst. Obrací se ve mně srdce, rozněcuje i soucit. Nebudu jednat podle žáru svého hněvu, nezničím znovu Efraima, neboť jsem Bůh, a ne člověk, jsem Svatý uprostřed tebe, a nevzplanu hněvem.“
Mezizpěv – Iz 12,2-3.4bcd.5-6
S radostí budete vážit vodu z pramenů spásy.
Bůh je má spása!
Bez obavy mohu doufat.
Hospodin je má síla a má chvála,
stal se mou spásou.
S radostí budete vážit vodu
z pramenů spásy.
Děkujte Hospodinu a vzývejte jeho jméno!
Hlásejte mezi národy jeho díla,
zvěstujte vznešenost jeho jména!
Zpívejte Hospodinu, neboť učinil velkolepé věci,
ať je to známé po celé zemi!
Plesejte a jásejte, obyvatelé Siónu,
neboť velikým uprostřed vás je Svatý Izraele.
Jan 19,31-37
Protože byl den příprav, takže mrtvá těla nesměla zůstat na kříži přes sobotu – tu sobotu totiž byl velký svátek – požádali židé Piláta, aby byly ukřižovaným přeraženy nohy a aby byli sňati. Přišli tedy vojáci a přerazili kosti prvnímu i druhému, kteří byli s Ježíšem ukřižováni. Když však přišli k Ježíšovi, viděli, že už je mrtvý. Proto mu kosti nepřerazili, ale jeden z vojáků mu kopím probodl bok a hned vyšla krev a voda. Ten, který to viděl, vydává o tom svědectví a jeho svědectví je pravdivé. On ví, že mluví pravdu, abyste i vy věřili. To se stalo, aby se splnil výrok Písma: `Ani kost mu nebude zlomena.' A na jiném místě v Písmu se říká: `Budou hledět na toho, kterého probodli.'
Komentář: Jan 19,31-37
V nejvnitřnějším Ježíšově bytí jsou obsaženy všechny poklady vědy a umění. Z jeho otevřeného boku proudí litanie, nad kterými se chci zamýšlet…
památka Neposkvrněného Srdce Panny Marie
Iz 61,9-11
Rod mého lidu bude známý mezi pohany a jejich potomstvo uprostřed národů. Kdo je spatří, všichni uznají: "To je rod, jemuž Hospodin žehná!" Radostí budu jásat v Hospodinu, má duše zaplesá v mém Bohu, neboť mi oblékl roucho spásy, oděl mě šatem spravedlnosti jako ženicha okrášleného věncem, jako nevěstu ozdobenou šperky. Jako země rodí rostlinstvo, jako zahrada dává vzejít setbě, tak Pán, Hospodin, dá vyrašit spravedlnosti a slávě před všemi národy.
Mezizpěv – 1 Sam 2,1.4-5.6-7.8abcd
Mé srdce jásá v Bohu, mém spasiteli.
Srdce mé jásá v Hospodinu,
moje moc se vyvyšuje v mém Bohu.
Ústa se otvírají proti mým nepřátelům,
neboť se raduji z tvé pomoci.
Luky siláků se lámou,
ale slabí se opásávají silou.
Kdo bývali sytí, dávají se nyní najímat za chléb;
kdo hladověli, mohou ustat od práce.
Neplodná dostává sedm dětí,
matka mnoha synů vadne osamělá.
Hospodin usmrcuje i oživuje,
uvádí do říše smrti a zase přivádí nazpět.
Hospodin dává zchudnout, ale i zbohatnout,
ponižuje a povyšuje.
Pozvedá z prachu ubožáka,
ze smetiště povyšuje chudáka,
aby ho posadil mezi knížaty
a obdařil ho stolcem slávy.
Lk 2,41-51
Ježíšovi rodiče putovávali každý rok do Jeruzaléma na velikonoční svátky. Když mu bylo dvanáct let, vydali se tam na svátky jako obvykle. A když ukončili sváteční dny a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, a jeho rodiče to nezpozorovali. V domnění, že je ve skupině poutníků, ušli den cesty; teprve potom ho hledali mezi příbuznými a známými. Když ho nenašli, vrátili se do Jeruzaléma a hledali ho. Po třech dnech ho našli v chrámě, jak sedí uprostřed učitelů, poslouchá je a dává jim otázky. Všichni, kdo ho slyšeli, žasli nad jeho chápavostí a nad jeho odpověďmi. Když ho (rodiče) uviděli, celí se zarazili a jeho matka mu řekla: „Dítě, proč jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec i já jsme tě s bolestí hledali.“ Odpověděl jim: „Proč jste mě hledali? Nevěděli jste, že já musím být v tom, co je mého Otce?“ Ale oni nepochopili, co jim tím chtěl říci. Potom se s nimi vydal na zpáteční cestu, šel do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka to všechno uchovávala ve svém srdci.
Komentář: Lk 2,41-51
Mateřské srdce Panny Marie soucítí se všemi, kdo hledají Ježíše. Maria ví, co znamená pro člověka nejistota. Je nám tak blízko!
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY:
TÉMA TÝDNE
kratičké zamyšlení vycházející z nedělních liturgických textů:
https://www.vira.cz/Texty/Tema-tydne/
NEDĚLNÍ KÁZÁNÍ a přímluvy
https://www.pastorace.cz/kazani
PŘÍMLUVY NA KAŽDOU NEDĚLI
na základě aktuálního dění:
https://www.pastorace.cz/primluvy
na základě nedělních biblických textů:
https://www.pastorace.cz/Kazani/
LITURGICKÝ KALENDÁŘ
Dynamický liturgický kalendář od roku 1901 do 2099
https://www.pastorace.cz/liturgicky-kalendar
VIDEO - ÚVODY K NEDĚLNÍM BIBLICKÝM ČTENÍM
https://vojtechkodet.cz/prednasky-a-kazani/videa/uvody-do-nedeli
BOHOSLUŽBY V PŘÍMÉM PŘENOSU
Bohoslužby v přímém přenosu pravidelně vysílá Radio Proglas a televize Noe.
www.tvnoe.cz
www.proglas.cz