Zacílit svůj život

Každý den se blíží konec našeho života

Každý z nás může svůj život „proklimbat“, „spát při bdění“. Totiž vnímat vlastní život i vše kolem sebe jako trvalý šum potoka pod okny, kde je někdy víc a někdy méně vody, ale potok teče stále. Jako by náš život měl na této zemi také takto téct bez konce.

Jenže dobře víme, že to tak není. A dokonce bychom si měli připustit, že tak, jak dny uplývají, blíží se konec našeho pozemského života. Ano, blíží se hodina naší smrti: mohu-li si dovolit vyslovit to, co je pro mnohé spíš nevyslovovatelné a tak jakoby neexistující.

Vidět svět a vlastní život realisticky

Nejde o to strašit smrtí. Ale jde o to, abychom viděli svět a vlastní život realisticky. Tedy ne jako nekonečné ubíhání času na této zemi, ale jako ke konci mířící. A abychom brali vážně spásu jako vrcholnou šanci. Šanci, že náš život nezamíří ani do nicoty, ani do temnoty, ani k nějakému nic neřešícímu opakování v reinkarnaci, ale k Tomu, který nás miluje. Který nás miluje až k smrti svého Syna.

Jde tedy o to probrat se ze spánku zdánlivého neustálého plynutí dnů našich životů k bdělému směřování k cíli. K plnému vědomí, že je to Bůh, který po každém z nás touží. A proto i k naději, že my toužíme, nepřestaneme toužit nebo budeme toužit po něm. 

Redakčně upraveno