Víra není o předpisech a rituálech

„Jedním z velkých pokušení náboženství všech dob a kultur bylo a je oddělování kultu od životního stylu,“ píše B. Häring. Důsledkem takového postoje může být někdy bazírování na rituálech odtržených od života a lpění na bezduchém plnění povinností.

My jsme zváni k tomu, abychom napodobovali Boha. Možná nás napadne otázka, zda to vůbec jde – napodobovat Boha… Inspiraci pro svoje jednání, pro svůj životní styl můžeme čerpat z Ježíšova života, který nám přinesl věrný obraz Boha. Podstatou Ježíšova životního stylu je láska stále přijímaná od Boha. A pak teprve jeho opětovaná láska k Bohu i k druhým lidem. Láska, která nemusí hledat vlastní prospěch, ale prospěch druhého. Je na každém z nás, jestli a jak tento životní styl předáme tomuto světu, těm, kteří jsou kolem nás.

Jsme povoláni přinášet radostnou zvěst.
A ta není ani o rituálech
ani o bezduchém plnění předpisů a povinností.
Ale o lásce a o naději. 
Zachovávat předpisy totiž může být snažší,
než žít podle ducha evangelia.

Povinnost bez lásky činí člověka mrzutým.
Odpovědnost bez lásky činí člověka bezohledným.
Spravedlnost bez lásky činí člověka tvrdým.
Pravda bez lásky činí člověka nelítostně kritickým.
Moudrost bez lásky činí člověka vychytralým.
Přívětivost bez lásky činí člověka pokryteckým.
Pořádek bez lásky činí člověka malicherným pedantem.
Důstojnost bez lásky činí člověka ješitným.
Majetek bez lásky činí člověka lakomým.
Víra bez lásky činí člověka fanatickým.
(Autor neznámý. Připisováno Ignáci z Loyoly.)