Šťastné? ... Vánoce

Vánoce: pro některé lidi jsou Vánoce jitřením bolavých ran vztahů. Pro jiné lidi zase Vánoce znamenají hodiny v obchodech, hodiny u sporáku, probdělé noci, kdy doháníme, co je třeba. Stres, rozladěnost, vyčerpání, marný boj s konzumem... Možná si říkáme: něco je špatně. Máme touhu druhým udělat radost, dát najevo, že nám na nich záleží a snad chceme i sami zažít pocit, že jsme pro někoho důležití.  Ale za tuhle cenu?

Rozbalené dárky, sklizeno po večeři… Pak přijde ticho. Prázdné nebo pokojné? Záleží na nás. Musím nebo chci druhým darovat kus sebe? To první přináší často frustraci, to druhé, i přes námahu, pokoj. Ať už ale tak nebo tak, do každého domu, do každého srdce je v tu chvíli zvěstováno vánoční poselství o Boží lásce ke KAŽDÉMU člověku.

Pohleďme na Ježíšovu matku Marii, která uvěřila, co jí bylo řečeno od Pána. Bůh tak mohl přijít v těle mezi nás. Immanuel – Bůh, který touží být s námi, k nám vztahuje ruce. Bůh je tu. A z naší strany není potřeba nic speciálního – dokonalost vnitřní ani vnější. To, co je potřeba k setkání, daroval každému z nás – srdce.  Možná to pořádně nechápeme, zdráháme se. Není však třeba setkání odkládat. Nemusíme  počítat, co se nezvládlo, co by mělo být lepší… Boží láska předchází naše životy, naši snahu, skvělé výkony i selhání,  slabosti, lítost. Odmítejme jakoukoliv naší beznaděj a vyznávejme ve víře – Ty jsi Bůh s námi - Immanuel.

Věřit znamená
- zříkat se myšlenek, že Bůh je daleko a že je třeba vystačit si jen sám,
- že zlo je silnější, že neexistuje žádné řešení,
- že cesta odpuštění je pro slabé, že sám mám málo...

Věřit znamená důvěřovat,
- že Bůh, který je s námi,
- že doplní naše snahy svou láskou,
- že skrze naši lítost přetaví naše selhání
- a že svým dotekem může uzdravovat naše srdce.

Věřit znamená, mít naději, že z bláta našich životů
může díky Němu každý den vytrysknout pramen.

Šťastní ti, kteří uvěří, že Bůh je s námi.
Šťastné Vánoce!