Stále se radovat a děkovat? Na to nemám...

Pavlovy výzvy nás mohou znepokojovat:
Plni Ducha zpívejte, děkujte, radujte se! (Te 5,16-22)
Ale co když nám to nejde?
Snadno může nastoupit pocit méněcennosti, nedostatečnosti,
protože “ já to nedokážu“.

Proč je tak těžké radovat se
a děkovat Bohu za všechno?
Proč tak snadno člověk zapomene,
že Bůh je mu blízko,
že mu na člověku záleží?

Možná proto, že díkům musí předcházet
„zpěv našeho  srdce“ – pravdivá modlitba.

I v nepochopitelné zkoušce, podivném životním vakuu,
v čase, kdy bychom Boží zásah tak potřebovali a on nepřichází,
v temnotě či rutině všedního dne,
může každý z nás prosit o naplnění Duchem.

Otevři před Bohem poctivě to,
co prožíváš, cítíš.
Bůh hledí do srdce a miluje upřímnost a pravdu.

Možná tvá cesta k postoji  „díků za všechno“,
co přichází, bude ještě dlouhá,
ale pokud budeš Boha upřímně zvát,
Duch ti zdroj  hluboké radosti a vděčnosti ukáže.

redakčně upraveno