Nesmíření a strach

Co nás zneklidňuje a brání tomu, aby se v našem srdci rozhostil pokoj?
Dvěma slovy se dá říct, že nesmíření a strach.

- Nesmíření s Bohem:
pokoj nám berou výčitky svědomí, vědomí, že špatné skutky z minulosti nemůžeme vzít zpátky, ani beze zbytku odčinit. Dokud jsme neprožili usmíření s Bohem, nezakusili jeho přijetí a odpuštění, jsme-li před Bohem na útěku, nebudeme lidmi pokoje.

- Nesmíření se sebou a svým životem:
dokud neuvěřím, že jsem i přes své nedostatky a slabosti jedinečným a nikým nenahraditelným obrazem Božím, který se může realizovat i v neideálních podmínkách, ve kterých právě žiji, budu člověkem otráveným a uzoufaným.

- Nesmíření s druhými:
nepustím-li ze srdce křivdu, vztek a nenávist vůči těm, kteří mi ublížili, nepokusím-li se usmířit s těmi, kterým jsem ublížil já, pokoj se v mém srdci nemůže rozhostit.

- Strach, pocit ohrožení, absence někoho, kdo by byl pro mě zárukou bezpečí.

Vzkříšený Ježíš přichází a říká: "Pokoj vám!" On zvítězil nad vším, co nás ohrožuje, je-li on s námi, kdo proti nám. Zároveň nabízí odpuštění a smíření každému, kdo mu uvěří, protože kvůli tomu přišel a za to umřel.

Ježíš nás posílá, abychom nejen nalezli pokoj pro sebe,
ale abychom se jako on stali šiřiteli pokoje.
I skrze odpuštění.