Nemusím se bát změn a pohybu vpřed

Před léty jsem sám seděl v jedné kapličce a ptal jsem se sám sebe: “Kdo je to ten Ježíš? A když by tu dnes byl, co by tak asi dělal?” Přemýšlel jsem, zda mu chci dát prostor ve svém životě a četl jsem právě tento úryvek o tom, že Ježíš je cesta, pravda a život. Dospěl jsem k tomuto:

Zaprvé by mi Ježíš dával odvahu na cestu.
Povzbuzoval by mě dělat vždy další krok. Ukazoval by mi, že cíl života není statické setrvávání ve statutu quo, ale že život může směřovat dál, a že se nemusím bát změn a pohybu vpřed.

Zadruhé by mi dával odvahu k pravdě.
Možná bych se raději někde uchýlil ke lži, která by byla příjemnější než realita. Ale Ježíš by mi ukazoval, že Pravda, která je řečená v lásce a bezpečí, mě může osvobodit.

Zatřetí by ve mně vzbuzoval život.
Možná by mi taktně ukázal, kde přežívám jako živá mrtvola, a povzbudil by mě dělat naopak to, co mi dodává krev do žil, kde je smysl a kde tepe život.

Říkal jsem si tehdy: „Připouštím, že to celé asi není jenom hypotéza. Připadne mi, že už to Ježíš v mém životě opravdu  nějak dělá. On, který je cesta, pravda a život. A tak se s ním mohu setkat na cestě, v pravdě a v životě.“ Ok, takového Ježíše bych bral, řekl jsem si tenkrát.