Možná se nám někdy chce ze světa vycouvat

Svět je plný nevyrovnaných bojů,
kde často právo nemá šanci proti nespravedlnosti,
láska proti zášti, nenávisti, neodpuštění a pomluvám, 
kde utrpení roste s mírou sobectví a lhostejnosti
a tichost a sebeovládání přináší tak akorát posměch,
neboť „in“ je hýření a užívání si života tzv. naplno.

Možná se nám chce při takovém pohledu
ze světa kolem vycouvat.
Zavřít se do svého mikrosvěta víry,
do nejbližších, nepříliš konfliktních vztahů,
uniknout ze světa, kde se žije na sílu, výkon,
a nerozhlíží se moc napravo ani nalevo.

Nebo možná naopak:
svůj boj o život podle evangelia nenápadně vzdáváme,
protože proti proudu to „prostě nejde,
nemáme na to“, a postupně nás to semele,
a my se v lecčems tomuto světu přizpůsobujeme.

Podle Ježíšových slov se ale zdá,
že ani jedno z toho nebude život podle evangelia.
Připomíná se nám tu, že sice nemáme být ze světa –
přijali jsme totiž Ježíšova Ducha, který v nás žije,
ale tento Duch chce zároveň působit skrze nás,
přinášet tomuto světu ovoce,
neboť svět je „nemocný, hladový, bez naděje“.

Bůh nás do světa posílá
a kráčí po boku těch, kdo mu řeknou své ano,
do všech bojů, nejistot, temnot.

Možná tě volá,
abys vyšel za dveře svého světa
a rozhlédl se, kam přinést trochu světla, naděje,
kde vyprošovat pokoj, mír.

Pros, aby On sám rozšířil tvé srdce
pro ty, ke kterým tě posílá.

redakčně upraveno