12. 10. 2024, efu | Sekce: Aktuální téma | Archiv
Jak se budeme chovat ve stáří, připravujeme už dnes
Za Ježíšem přiběhl nějaký mladý člověk, poklekl před ním a ptal se ho: „Mistře dobrý, co musím dělat, abych dostal věčný život?“ Ježíš mu odpověděl. „Znáš přikázání: Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nevydáš křivé svědectví... On mu na to řekl: „Mistře, to všechno jsem zachovával od svého mládí.“ Ježíš na něho pohlédl s láskou a řekl mu: „Jedno ti schází: Jdi, prodej všechno, co máš, a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě!“ srv. Mk 10,17-21; celý text zde.
Mladík se z tohoto příběhu se snažil do puntíku plnit to, co mu nařizovala židovská víra, aby tak mohl dosáhnout cíle svého života. Avšak chyběla mu jakási lehkost, nadhled, souvislosti - jedním slovem moudrost…
Moudrost se zpravidla připisuje starým lidem. Ale i u nich máme mnohdy jinou zkušenost: děda sbírá všechno, co „bude jednou potřebovat“, a tak se z jeho bytu stává velká popelnice. Babička zas stále naříká a není s ničím a s nikým spokojená. Kde je pak ta „moudrost stáří“? Namísto moudrosti vidíme pak spíše bláhovost stáří.
Je pochopitelné, že s věkem člověku ubývají nejen fyzické síly, ale i úsudek a síla vůle. Nikdo od seniorů neočekává výkony odpovídající člověku v plné síle. V kontrastu s tím ale na povrch mnohdy vycházejí jejich špatné vlastnosti a návyky, které po celý život jen potlačovali silou, ale neřešili je u kořene. A v tom právě možná spočívá růst v moudrosti, která se u někoho může naplno projevit právě třeba až v seniorském věku. Neboť to, jak se u nás jednou bude projevovat „moudrost stáří“, se připravuje už od našeho mládí. Každý den, každým naším rozhodnutím a jednáním.
Moudrost totiž nesídlí
v mozku ani ve svalech,
ale v srdci. A srdce nestárne.
Je proto třeba začít hned, v této chvíli, ve věku, ve kterém se právě nacházíme, a připravovat se tak, aby náš život mohl jednou dozrát a vykvést do moudrosti. Jak? Zasévat do srdce semínka dobroty a moudrosti, aby mohla růst. Nechat růst své srdce. Protože srdce nezradí, na rozdíl od našeho mozku a svalů.
Plnit přikázání, o kterých se v evangeliu zmiňoval onen mladík, je jistě dobře. Ale stačí to? A k tomu navíc bychom prý ještě „měli být pokorní, skromní, laskaví a odpouštějící…“ Ale kdo tohle všechno dokáže? Navenek možná jen farizeové. Přijměme Ježíšovu nabídku: Opusťme všechny iluze o vlastní síle, inteligenci, majetku, o svých jistotách, odevzdejme je do Ježíšových rukou a následujme ho. Protože on jediný dokáže i naše slabosti proměňovat v sílu a moudrost.
„Bože, nauč nás počítat naše dny,
ať dojdeme k moudrosti srdce.“ (Ž 90,12)
Modlil jsem se a dostal jsem ducha moudrosti. Jí jsem dal přednost přede vším. Ve srovnání s ní jsem všechno ostatní pokládal za nic. Všechno zlato je vzhledem k ní jen troška písku a za bláto lze počítat vedle ní stříbro. Miloval jsem ji nad zdraví a krásu, chtěl jsem ji mít raději než denní světlo, poněvadž nehasne její záře. Spolu s ní se mi dostalo všeho dobra. (srov. Mdr 7,7-11)
-redakčně upraveno-
Tip: Zobrazujte si téma týdne na vašem webu
Autor: efu
Související texty k tématu:
Cesta životem
- Ať se vaše srdce nechvěje! Já jsem cesta... Ježíš řekl: „Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí! V domě mého Otce je mnoho příbytků. Odcházím vám připravit místo. Já jsem cesta, pravda a život.
- Lidský život je putováním "Až bude stan našeho pozemského života stržen, čeká nás příbytek od Boha" (Bible, 2. Korintským 5,1). Lidský život je putováním. Ale k jakému cíli? Jak nalézt cestu?
- V životě nejde o délku života... Ukaž mi, cestu k životu, Bože. (srov. Žl 16/15/, 11a)
- Další texty k tématu: cesta životem, putování
