17. 1. 2009 | Sekce: Aktuální téma | Archiv

Mluv ke mně a veď mě

Samuel spal ve svatyni. Tu Hospodin zavolal: "Samueli!" On odpověděl: "Tady jsem." Běžel k Elimu a řekl: "Tady jsem, volal jsi mě." On však pravil: "Nevolal jsem tě, vrať se a spi."
Hospodin přišel, zastavil se a volal jako dříve: "Samueli, Samueli!" Samuel odpověděl: "Mluv, tvůj služebník poslouchá." 1 Sam 3,3b-5.10

Možná se nás někdy zmocňuje neklid
a zdá se nám, že ve svém srdci slyšíme tiché volání:
"Tohle bys měl ve svém životě změnit."
Možná jde o něco, z čeho jde strach
a my se můžeme ocitnout ve zmatku a v nejistotě.

Ptáme se: Namlouvám si to? Je to tlak okolí?
Nebo je to opravdu Boží volání?
Odkud tyto otázky pocházejí?
Co s nimi dělat?

I když nevíme, není třeba se bát,
zavírat se před nimi do ulity, říkat:
Nemám teď sílu něco zásadně měnit.
Anebo: Vůbec nevím, co bych s tím měl jako dělat...

Můžeme jednoduše a prostě říct Bohu:
Mluv, tady jsem.

Bůh po nás nechce nic, čeho bychom nebyli schopni,
nepočítá s tím, že jsme supermani,
ani nechce, abychom se jimi stali.
Ale vidí cestu i pro nás.

Touží, abychom žili náš život naplno.
A chce nás k němu den za dnem vést.

I tebe volá jménem.
Řekni mu každé ráno:
"Tady jsem.
Mluv ke mně a veď mě."