Kolik Jidáš dostal českých korun za zradu Ježíše?

Cena osla, otroka či dnes ojetého auta

Vrtalo mi hlavou, kolik je v přepočtu na české koruny oněch třicet stříbrných, které Jidáš dostal za to, že Ježíše předal jeho nepřátelům. Existuje na to několik metod výpočtů (např. podle ceny práce tehdy a dnes, nebo podle ceny stříbra). Výsledek vychází zhruba mezi 60 000 až 200 000 Kč.

Je to hodně, nebo málo? Těžko říct. Takové peníze jen tak na chodníku nenajdete, ale zároveň to není žádné jmění. Vyjde to například na koupi ojetého auta – ale nové už za to nepořídíte. Tehdy byl jakýmsi ekvivalentem levného „lidového vozidla“ osel. Jidáš si za tu částku mohl koupit právě jeho. Anebo i otroka – i ten měl podobnou cenu.

Stálo mu to za to? Neznáme přesně Jidášovy pohnutky. Někteří biblisté se domnívají, že chtěl Ježíše jaksi „vyprovokovat“, aby konečně jednal a postavil se proti tehdejší moci. Jiní říkají, že mu šlo jen o peníze – možná viděl, že „kariéra“ s Ježíšem začíná být nejistá.

Vyměnit všechno za málo

Ať už byly jeho důvody jakékoli, zůstává jeden silný kontrast: Ježíš – Bůh, kterému patří všechno – celý vesmír, všechno zlato i stříbro světa – je prodán za cenu levného zvířete, otroka nebo dnešní ojetiny.

Jidáš tak vlastně vyměnil nekonečné za omezené. Plnost za zlomek. Něco, co přesahuje všechno, za něco, co se rychle rozplyne. Možná si myslel, že sází na jistotu – mít něco hned v ruce. Jenže právě tím přišel o mnohem víc. Staré osvědčené křesťanské pořekadlo totiž říká: „Deus semper maior“ = Bůh je vždy větší, Bůh je vždy víc, Bůh dává vždy víc….

A není to jen příběh z minulosti. Je to i otázka pro každého z nás.

Za co měním já?

Příběh Jidáše není jen o třiceti stříbrných. Je o rozhodnutí, které se nějakým způsobem opakuje i v našem vlastním životě. I my máme podobnou volbu. Můžeme přijímat Boha jako zdroj života, smyslu a naplnění. Anebo sáhnout po rychlých náhražkách – po věcech, vztazích nebo jistotách, které slibují hodně, ale nakonec dají jen málo.

Někdy volíme „rychlé řešení“, které nás možná kousek popoveze – jako levná ojetina. Ale na hlubší cestu života nestačí.

Možná proto stojí za to se ptát:

• V čem vyměňuji skutečnou, hlubokou lásku za její napodobeniny?
• Kde dávám přednost tomu, co přinese rychlé uspokojení, před tím, co je skutečně hodnotné?