Kolik času věnujeme péči o naše tělo? A kolik o svou duši?

Nedávno jsem se účastnila diskuze, ve které různí lidé mluvili o svých pohledech na smrt. Je zajímavé, že o tématu konce našeho života každý občas přemýšlí a zdá se, že je mnoho způsobů, jakým tento předěl nahlížíme.

Někteří mají z konce tohoto života strach, jiní se na něj těší, další si myšlenky na smrt tolik nepřipouštějí… Hodně záleží na tom, co si pod pojmem smrt představujeme, jak ji vnímáme.

Slovo „smrt“ často vyvolává dojem absolutního konce existence.  Jako křesťané věříme, že současná smrt je pouze koncem našeho těla. Duše - tedy naše JÁ, žije dál. A jak Ježíš řekl svým učedníkům – duši nelze zabít. Žádný člověk nás o ni nemůže připravit.

Kolik času věnujeme péči o naše tělo? Chceme, aby dobře fungovalo, abychom byli zdraví, měli přiměřenou hmotnost… Pečovat o tělo je důležité a správné, ale stejnou měrou je důležité pečovat i o naši duši, protože ta na rozdíl od těla přetrvá.

Znamená nesmrtelnost naší duše - našeho JÁ, že o duši nemůžeme přijít, že se jí vlastně nemůže nic stát? Ne! Čím je duše zanedbanější a čím víc je zraněná, tím snáz jí prosakuje zlo, které ji může těžce poničit nebo dokonce zahubit. Buďme tedy obezřetní a nezapomínejme se starat o to v nás, co přetrvá i po smrti.