Když nerybář radí rybářovi

Stalo se to už dávno, ještě za totality. Měli jsme velkou rodinu, peněz moc nebylo, kupovali jsme jen věci nezbytné pro život a o těch ostatních jsme jen snili. Například o tom, jak by bylo příjemné pustit si na gramofonu nějakou desku… Jednou nám pošťák přinesl balík, odesílatel neznámý. A v tom balíku byl – gramofon. Nevíme, kdo nám ho poslal, ani si nevzpomínáme, že bychom o tomto svém snu někomu říkali, možná nejbližším přátelům… Pro nás to byl zázrak, dodnes nezapomenutelný. Zázrak o tom, že nás někdo měl rád a chtěl nám jen tak (nenápadně) udělat radost. Gramofon máme dodnes…

Apoštol Petr byl rybář. Jeho hlavní starostí bylo ulovit co nejvíce ryb a zajistit tak svým blízkým živobytí. Někdy se moc nezadařilo a výsledek nočního lovení byl nulový. Dovedu si představit, jak po takové únavné noci Petr pere sítě a říká si, co bude dál. Možná nemá moc náladu poslouchat nějaké rady a už vůbec ne od někoho, kdo není rybář. A přesto na Ježíšova slova dá a vyplatí se mu to. Srozumitelnější sdělení o tom, že Ježíš rozumí jeho trápení a starostem, už dostat nemohl. Ulovili tolik ryb, že sítě se až trhaly.

Ježíš dělá zázraky ze soucitu s člověkem. Nedělá je na odiv velkým davům, ale jednotlivým lidem tak, aby znamení jeho lásky bylo pro konkrétního člověka srozumitelné. Takovéto jednání je mnohem účinnější než kázání, napomínání nebo volání k obrácení. Petr je na základě zázračného rybolovu schopen opustit všechno a následovat ho.

Nejen Petra, ale i nás Bůh zve ke spolupráci s ním. Naše slabosti a hříchy nejsou důvodem k tomu, abychom se tohoto pozvání vzdávali. Jde jen o to být vnímaví na Ježíšovy zázraky v našich životech a v důvěře jít za ním.

„Zázrak je něco, co se stane; ale pouze tehdy, když se stane lidem, kteří jsou schopni nebo připraveni ho jako zázrak přijmout.“ (Martin Buber, židovský filosof a teolog)