Když je naše trápení nesdělitelné

Často se v mé blízkosti ocitají lidé, kteří prožívají těžké chvíle.
Vnímám jejich bolest a napadá mě,
že bez Boha je často nemožné naše trápení překonat.

Někdy jsou totiž naše nejhlubší bolesti natolik ohrožující a těžké,
že bytostně cítíme, že jejich tíhu nelze unést.
Možná ani nelze vyslovit, co vlastně prožíváme.
Bojíme se reakcí našeho okolí, nepochopení, vlastní bolesti…
Na lidské úrovni prostě nejsme schopni náš prožitek sdílet.

Právě v takové chvíli možná pociťujeme, že potřebujeme více,
než pouhou lidskou podporu.
Toužíme být neseni, chráněni.
Potřebujeme mít možnost se svěřit někomu,
kdo nás neodsoudí, kdo nás bezpodmínečně přijme.

A právě (i) takovéto situace jsou prostorem v našich srdcích,
ve kterém se s námi Bůh chce setkat.

Jaký prostor Bohu dáme,
v takové míře se v našem životě
může Bůh projevovat.

Sám Bůh chce - a může
- být každému z nás pomocí a štítem.

Kam mu dovolíme vstoupit?
A kde budeme
jednat jen na
vlastní
pěst?

Redakčně upraveno