Kdo posoudí, co je pro mě dobré a co ne?

Na své dosavadní životní cestě jsem učinila mnohá rozhodnutí. Některá v rámci běžných povinností, jiná zcela zásadní. Všechna tato rozhodnutí mě dostala právě tam, kde teď jsem. Během svého dalšího života budu znovu a znovu rozhodovat o tom, kam se můj život bude ubírat.

Proč ničeho nelituji a ani se nebojím toho, co přijde? Protože věřím, že Bůh má se mnou svůj vlastní plán a já si přeji být nástrojem v Jeho rukou a jednoho dne se s ním setkat „tváří v tvář“. To je cíl, kterého chci dosáhnout.  Není důležité, kolik zažiji krásných nebo těžkých životních chvil. Kdo posoudí, co je pro mě dobré a co ne? Když se ohlédnu za svým životem, tak vidím, že i ty nejtěžší chvíle ze mě udělaly tu, kterou jsem, a přiblížily mě k Bohu.

Na naší cestě k věčnosti jsme sami všichni slepí. Nasadíme-li si ale brýle víry, můžeme si být jisti, že Bůh nás dovede přesně tam, kam potřebujeme.