Každý z nás Boha vidíme trochu jinak

Stejně smýšlet a stejně usuzovat?! Není to přehnané? Máme přeci svobodu!

Apoštol Pavel ale varuje před roztržkami. Není totiž dobrou vizitkou, když se mezi sebou jako křesťané hádáme, když si každý myslíme, že právě ta naše „pravda“ a názor je jediný dobrý. Není dobré, když se kvůli různým názorům rozhádáme tak, že už nejsme schopni dál rozvíjet dobré a vstřícné vztahy.

Nahlížet různě na stejnou věc je  možné. Příkladem mohou být evangelia. V Bibli jsou čtyři, každé mluví o Ježíši trochu jinak, a přece každé píše o téže naději. Křesťanská jednota tedy nespočívá ve stejných slovech, ale v témže nasměrování. Každý jsme v Božích očích „originálem“, vztah každého z nás s Ním je osobitý, tudíž i naše radostná zvěst tomuto světu může být jedinečná, a přitom mířit stejným směrem.

„Každý člověk má svého osobního Boha. Ten je samozřejmě jeden, neměnný a originální. Ovšem jelikož ho nikdo z nás plně nezná a každý ho zakoušíme jiným způsobem, vybojováváme si ve svých každodenních zápasech svůj konkrétní Boží obraz. Záleží i na obdobích, jimiž procházíme, ale také na naší lidské zralosti. Postupně se tak každému z nás skládá jakási osobní mozaika toho, kdo jsem já před Bohem a kdo je Bůh. A samozřejmě každý z nás máme na Boha pohled trošku jiný v závislosti na tom, jaký byl náš životní příběh a jaký vztah k Bohu jsme si vyzápasili.“ (Z knihy L. Heryána, Země bez obzoru)

-redakčně upraveno-