Každá cesta obsahuje cíl, ale i únavu

Bůh zve Abráma na cestu životem. Každý člověk, tím že se narodil, byl chtě nechtě pozván (nebo nedobrovolně vysazen?) na cestu životem. Každá cesta obsahuje v první řadě cíl! Ale i dobrodružství, diskomfort, radost, rutinu, únavu, zážitky, strach, nejistotu, občerstvení… A Bůh slibuje, že na každé životní cestě půjde vedle nás.

Každou cestu je však potřeba občas vystavit i určité revizi -  zjistit, zkontrolovat zda jsme dobře zacíleni a nejdeme (úplně) mimo…

Nabízím krátký návod k revizi své životní cesty: 

Kam jdu? Možná mám nějaký cíl, možná jenom bloumám krajinou svého života a je to tak pro mě správně. Možná jsem se dřív hnal za jasným cílem, který postupně přehodnocuji. Možná jsem dřív přeceňoval síly, nebo jsem naopak neměl odvahu snít, a teď ji už mám. Ale vím to? Vím, kam přibližně v životě jdu?

Co je teď mým kamínkem v botě? Není moc horších věcí, než mít kamínek v botě. Malý detail, který ale téměř znemožňuje cestu. Je možné, že i na mé životní cestě mě zrovna nějaký kamínek v botě obtěžuje. Je možné ho vyklepat?

Co je můj kompas? Možná je to nějaký náboženský směr, možná přesvědčení nebo víra, výchova z rodiny, vědomí abstraktních hodnot. Vím, co určuje moje kroky? Vím, na základě čeho se v životě rozhoduji?

Kudy zrovna teď procházím? Možná je krajina mého života momentálně divoká a pestrá, možná nudná a šedá, možná je to poušť, možná je cesta rutinní, možná stojím před velkým kopcem… Když se rozhlédnu, co vidím?

Kdy jsem naposledy potkal studánku? Možná čas od času narazím na něco, co mi dodá energii k tomu, jít dál. Pokud vím, co mě občerstvuje, můžu se k tomu vracet. Vzpomenu si, kdy naposledy mě něco nakoplo? A vím kde hledat občerstvení?

Kam má vést další krok? V krajině svého života různě odbočuji, polní cesty měním za silnice a silnice za cyklostezky. Někdy netrefím správnou cestu a pak se vracím zpět. Možná, že se dneska můžu zastavit a přemýšlet - kam může vést můj další krok?

Nabízely by se i další otázky - Odkud jdu? S kým jdu? Co mě nejvíc vysiluje? Jaké vybavení se mi rozpadá a potřebuji nové? (...) 

Hospodin je můj pastýř,
nic nepostrádám, 
občerstvuje mou duši. 
Vede mě po správných cestách.
I kdybych šel temnotou rokle,
nezaleknu se zla,
vždyť ty jsi se mnou. 
(srov. Žl 23)

Ježíš řekl:  „Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí!
Věříte v Boha, věřte i ve mne.
V domě mého Otce je mnoho příbytků.
Odcházím vám připravit místo.
Cestu, kam já jdu, znáte. Já jsem cesta, pravda a život.
Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (srov. Jan 14,1-6)