Jistota ´adresy v nebi´ člověka posiluje

Není křesťanství jen iluzí
a únikem ze světa?

Není přece jen křesťanství únikem ze světa? Není víra ve vzkříšení Krista i ve vzkříšení naše jen iluzí a výrazem nenaplnitelných přání člověka? Tyto otázky nejsou zbytečné.  Čím více se člověk považuje za věřícího, tím důležitější je, aby si takové otázky pokládal a hledal na ně odpovědi.

Zkusme přemýšlet: Je nejlogičtější a nejdůvěryhodnější být přesvědčen o tom, že všechno to, co člověk dokázal v poznávání světa, v umění a v obětavé lásce směřuje nakonec stejně do nicoty hrobu?

Vzkříšení: průchod smrtí
k původci života – Bohu

Křesťané považují vzkříšení za průchod smrtí k původci života – Bohu. K Bohu, který naplňuje smysl života.  Vzpomínal by dnes někdo na Ježíše z Nazareta, kdyby jeho smrtí vše skončilo? Vždyť křesťané nebyli a nejsou jen hlupáčci, kteří na víře v něho postavili svůj život.

Jistota "adresy  v nebi",
člověka posiluje v konání dobra

Jistě nemá smysl mluvit lehkomyslně o nebi jako o místu, kam by automaticky každý musel přijít. Ale vidět konečnou "adresu", na kterou může člověk dospět - u Boha, čili v nebi - to dalo mnoha lidem sílu vzdorovat zlu, konat dobré věci a přežít neuvěřitelná protivenství. Ať už to byli mučedníci v prvních staletí církve nebo četní mučedníci z doby komunistické totality, anebo lidé napříč staletími, kteří se ve svém všednodenním životě nebáli konat dobro a stavět se na odpor proti zvůli zla v nejrůznějších podobách.

Že by byla tak silná pouhá iluze?

Redakčně upraveno