Ježíš vstupuje do našich pochyb

V nejužším kruhu učedníků byli ti,
kdo měli pochybnosti.
Možná bychom spíš čekali,
že jeho učedníci budou nadšení a neochvějní misionáři,
kteří Ježíšovo povolání berou bez zaváhání
a bez prožívání nejistoty.
Omyl, nebylo to tak.
A Ježíš to věděl.

Ví to i dnes. 
Ví, jaký „materiál“ v nás má k dispozici. 
Ví o všech našich možných pochybnostech.
Ví o naší váhavosti odpustit, vyjít vstříc, 
ví o naší závisti, zlosti, zraněních, únavě… 
Ví, jak je pro nás těžké být posly naděje a smíření, tam, kde vládne skepse.
Ví, že žít v duchu evangelia je někdy tak náročné.

Ježíš to ví, a proto vstupuje do našich pochyb. 
Připomíná svou svrchovanou vládu, která garantuje, 
že každá věc vykonaná s láskou pro druhé má věčnou hodnotu 
a že každé zlo a rozdělení bude nakonec přemoženo.
Ježíš zároveň připomíná, že není někde daleko. 
Je stále přítomný.  Po všechny dny.

Ve spojení s ním můžeme zakoušet 
jeho moc a svrchovanou vládu. 
Ve spojení s ním můžeme zakoušet 
moc nad tím, co nás svazuje.
Ve spojení s ním můžeme zakoušet
svrchovanost nad našimi plány a celou naší budoucností.
A to dokonce již dnes, právě teď když čteme tyto řádky. 
I nám říká: „Já jsem s tebou."

I když tedy máme pochybnosti, Ježíš říká: posílám Tě.  
Prosme o Ducha svatého, abychom v jeho mocné přítomnosti
mohli navzdory našim slabostem a pochybám
přinášet naději, odpuštění, pokoj, a smíření
všem těm v našem okolí, kteří potřebují 
jeho osvobozující, uzdravující a oživující moc.